Author Archive
Nový set bezdrátových sluchátek a vysílače
Nový set bezdrátových sluchátek a vysílače je možné zakoupit už i v našem E-Shopu MoraviaDetect. Bezdrátový set byl úspěšně odzkoušen na různých detektorech kovu, kde přenos fungoval podle našich představ. Odezva je bezprostřední, žádné spoždění běžným uchem nezaznametáne a to díky nekódovanému přenosu signálu. Důležitým parametrem je také výdrž baterie, kdy sluchátka vydrží v provozu na jedno nabití až 9 hodin a vysílací modul na nabití vydrží pracovat až 40 hodin, což je pro většinu hledačů dostačující parametr. Takže pokud máte rádi svobodu a sluchátkový kabel je Vám na obtíž, můžete koneně Váš problém elegatně vyřešit nákupen tohoto bezdrátového setu. Instalace setu je jednoduchá a zvládne ji každý. Vysílač TR 101 se zapojí do zdířky pro sluchátka a samotný modul se vloží do přpravené kapsy, která se upevní pomocí suchého zipu na tělo detektoru.
Obsah balení:
– Vysílač TR 101
– bezdrátová sluchátka WS 107
– nabíječka
– propojovací kabel
– kapsa pro připevnění na detektor
Technické parametry sluchátek WS 107:
Výdrž baterie: až 9 hodin provozu
Nabíjecí čas: 2 hodiny
Technické parametry vysílače:
Výdrž baterie: 40 hodin
Nabíjecí čas: 8 hodin
Více zde: http://www.moraviadetect.cz/news/souprava-bezdratovych-sluchatek-ws-107-a-vysilace-tr-101/
Půjčovna detektorů kovu
Půjčovna detektorů kovu
Cívka WSS 25×13 S.E.F 2D cm pro Minelab FBS
V našem Eshopu Moraviadetect nyní nabízíme nejnovější separační cívku pro detektory kovu Minelab, která jak se zdá, po předběžných testech zaujme přední příčky nejoblíbenějších produktů.
Zbrusu nová sonda od firmy Detech o rozměrech 25×13 cm, pro detektory kovu Minelab. Jedná se cívku DD konstrukce, která je vhodná do odpadem zamořených lokalit, kde se pro její separační schopnosti nadchnete. Tato cívka disponuje oproti standartní 11″ cívce lepší separací, ale zároveň se při jejím použití neubíráte, o tak diskutované hloubky.
Cívka k detektorům kovu
Technické info:
– nový rozměr 10×5″ (25×13 cm)
– extrémní citlivost na drobné cíle
– možnost použití i na silně mineralizovaných půdách
– Váha pouhých 220 g. !!
– Cívka je určena pro práci v podmínkách od -20 do +70°C
– Cívka je včetně spodního krytu
Nový pulzní detektor kovu SDC 2300
MINELAB SDC 2300 SE BLÍŽÍ!
Nový pulzní detektor kovu SDC 2300, na drobné zlato
Tento vzrušující nový produkt je přenosný, kompaktní, voděodolný detektor střední třídy. Tento detektor bude primárně určen na nejdrobnější zlaté nugety, detektor bude pracovat s pulzní technologií MPF (technologi podobná řadě GPX)
Klíčové vlastnosti :
· Kompaktní – 16 palců (40,64 cm)
· Vodotěsné – 10 stop (3 ft)
· Robustní provedení
· Vysoký výkon MPF technologie
· Audio a vizuální Cílová odpověď
· Snadné použití
· Intuitivní uživatelské rozhraní
· C-Cell baterie zdarma
Vhodnost použití detektorů pro hledání zlata:
Detektor SDC 2300 poskytujeje vyšší výkon než X-TERRA 705 a Eureka Gold a řadí se pod sérii GPX. Tento detektor pracuje s pulzní technologií Minelab (PI) . Detektor nabízí vetší univerzálnost v členitém terénu a je díky jeho vodotěsnému provedení je vhodný pro hledání přírodního zlata pod vodou.
Více informací o novém produktu přinese Minelab 31 Ledna.
Funkce Snapshot – zachycení obrazovky u detektoru kovu Minelab CTX 3030
Funkce Snapshot – zachycení obrazovky u detektoru kovu Minelab CTX 3030
Víte, že u detektoru Minelab CTX 3030, lze jednoduše sejmout obrazovku do grafického formátu png? Ačkoliv se o této funkci v návodu nedočtete, je to možné a Vy si tak máte možnost udělat výukové screeshoty přímo ve vašem detektoru. Ukážu Vám celý postup, je to opravdu jednoduché, povedu Vás krok za krokem. Funkce sejmutí aktuální obrazovky je dostupná přes uživatelské tlačítko, toto tlačítko se nachází v pravém horním rohu na boxu elektroniky a je symbolizováno ikonkou panáčka (viz foto).
Tlačítko slouží pro nastavení uživatelských funkcí, já tam mám standardně předvolené zapínaní osvětlení LCD. Pro výběr jiné funkce, v našem případě „snapshot“, je nutné tlačítko podržet asi 2 sekundy a zobrazí se celé menu, které je dostupné pro uživatelské volby. Funkci sejmutí obrazovky „snapshot“ najdete v tomto menu úplně dole, jako poslední volbu.
Potvrďte funkci Snapshot a máte hotovo, jednoduché, že ano. Nyní, když si budete chtít sejmout aktuální obrazovku, stačí krátce zmáčknout uživatelské tlačítko a obrazovka se nám uloží, jako obrázek ve formátu png o velikosti několika kB. Pak už stačí jednoduše připojit Vaše CTXko přes USB kabel k počítači jako externí disk a můžete si vesele screnshoty stahovat do počítače. Tyto screeny pak v klidu domova můžete studovat, nebo se podělit se svými kamarády, jak se zobrazují zajímavé cíle na Lcd. Jak s uloženými obrázky naložíte je jen na Vás, ale jako zajímavá didaktická pomůcka je funkce Snapshot docela užitečná.
Mgr. Oldřich Habrovanský – Detect Moravia
Terminus technicus detektorů kovu Minelab
Terminus technicus detektorů kovu Minelab
Výrobce detektorů kovu Minelab používá u svých detektorů spoustu patentovaných technologií a vy tyto technologie většinou znáte jako „zkratky“ uvedené buď na samotných detektorech, nebo jste je zahlédli na webu, většinou u popisu detektoru, apod. Pro hodně lidí je většina těchto zkratek velkou neznámou, proto si jednotlivé technologie představíme blíže, ať poodhalíme roušku tajemství.
Tato technologie využívá nejmodernější digitální elektroniku k zpracování signálů, tím se zlepšil přenos signálů, které nejsou zkresleny, ať už samotným přenosem, či rušivými vlivy půdy. VFLEX technologie umožňuje použití tří pracovních frekvencí detektoru a změna frekvence je daná typem použité cívky. Vflex technologie využívá dvou mikroprocesorů, jeden primární je umístěn v boxu elektroniky a druhý sekundární se nachází v samotné cívce. Už v samotné cívce elektronika zpracovává signály, kdy např. slabé signálky jsou zesíleny a tak nedojde k jejich zkreslení „cestou po kabelu do boxu elektroniky“. Oba dva mikroprocesory mezi sebou po zapnutí detektoru ihned komunikují a výsledným efektem, takto osazené elektroniky, je přenější a stabilnější vyhodnocení cílů. Technologii VFLEX používají detektory řady Minelab X-Terra 305. X- Terra 505, X-Terra 705.
Tato technologie, která by se dala přeložit jako „širokopásmové spektrum“ současně vysílá, přijímá a analyzuje širokou skupinu frekvencí, které současně zajišťují velký hloubkový dosah a potřebnou citlivost na nejjemnější drobotinu a zároveň umožňují precizní diskriminaci. BBS technologie současně vysílá a zpracovává frekvence v rozsahu 1,5 až 25 kHz. Tuto technologii používá podvodní detektor kovu Minelab Excallibur, který si díky ní hravě poradí s cílem v mineralizovaných podmínkách mořského prostředí a poskytuje potřebnou hloubku a citlivost. Jako u Vflex technologie dochází ke zpracování signálu už v samotné cívce, díky zesilovači, jsou slabé signály zesíleny přímo v cívce, což má několik výhod:
- Větší odolnost proti elektrickému rušení a snižuje falešné signály
- Žádná ztráta síly signálu způsobená přenosem po kabelu
- Vylepšená hloubka detekce a citlivost
Technologie FBS, tedy ve volném překladu „plnospektrální, nebo často používaný termín multifrekvenční“ technologie, ještě více rozšiřuje možnosti předchozí BBS technologie. FBS technologie současně vysílá, přijímá a analyzuje frekvence od 1,5 do 100 kHz. FBS technologie poskytuje obrovské množství informací o cíli samotném, jakož i o okolním prostředí. Tato technologie je výhodná z několika důvodů:
- Vysoká citlivost na všechny typy cílů různých velikostí
- Automatická kompenzace citlivosti, takže maximální hloubky je dosaženo i v mineralizované půdě, včetně pláží a slané vody.
- Extrémně přesné vícekanálové zpracování signálu odděluje signály z chtěných cílů od pozemního rušení a umožňuje detektoru dosáhnout maximální hloubku a přesnou identifikaci cíle.
- Smartfind – dvourozměrná diskriminace, poskytuje maximální množství informací současně (FE a CO).
FBS technologii používají detektory kovu Minelab Safari, Minelab E-Trac a Minelab CTX 3030 (FBS 2)
U pulzních detektorů kovu (PI) se také samozřejmě setkáme se spoustou termínů, alá Minelab. Když už jsem pulzy zmínil, podíváme se na ty nejčastěji uváděné zkratky. S níže uvedenými technologiemi se můžeme setkat u pulzních detektorů kovu řady Minelab GPX.
Multi period sensing – Pokročilá pulzní technologie, která velmi efektivně odstraňuje negativní vliv půdního efektu
Dual voltage – Základem této technologie je využití pulzů s rozdílným napětím (voltáží), tím je dosaženo skvělých hloubek a citlivosti i na silně mineralizovaných půdách.
Smart electronic time alignment – inteligentní časování, umožňuje efektivně odstraňovat nežádoucí inerference z okolí, takže nestabilní kolísání prahového tónu, které je nežádoucí, se pomocí této funkce dokáže srovnat.
Historie vzniku detektorů kovu
Historie detektorů kovu
Detektor kovu se také velmi rychle uplatnil v armádě a už v roce 1919, kdy v průběhu bojů První světové války, Francouzi vyhledávali nevybuchlé bomby. Tvůrcem toho vojenského detektoru byl Anglický vědec David Hughes. Přístroj nebyl velmi citlivý ve srovnání s moderními detektory kovů, byl schopen zachytit 10 kg bombu v hloubce 40 nebo 50 cm a menší bomby v hloubce 20 až 30 cm.
Za otce „moderních“ detektorů kovu se považuje Dr. Fisher, který si v oblasti detekce nechal patentovat několik know-how a podílel se také na tovární výrobě detektorů kovu. Podle dostupných informací započala naplno výroba detektorů pro účely pod taktovkou Dr. Fishera někdy kolem roku 1925.
Nikdy není kouře bez ohně a tím pyromanem, který má na svědomí vývoj ručního detektoru byl Americký obchodník, který vycítil velký potenciál zisku a nechal sestrojit první ruční detektor kovu a jako zdatný obchodník jej poskytl Benitu Musollinimu, který nechal prohledat potopenou galéru císaře Calliguli v jezeře Lake Nemy v Itálii. Detektory kovu si také našli uplatnění i ve druhé světové válce, jako přístroje na vyčištění nacistických minových polí. V tomto období má velký význam na zdokonalení detektoru pro armádní účely polský důstojník Joséf Stanislaw Kosacki. Protože tehdejší detektory byly pořád dost těžké, používaly spoustu elektronek a k detektoru bylo nutné tahat těžké akumulátory, proto bylo nutné tyto stroje zdokonalit a odlehčit a právě o to, se zasloužil jmenovaný polský důstojník. Detektory zdokonalené poručíkem Kosackim, byly použity při odminovávání polí v druhé bitvě u El Alamo, při spojenecké invazi na Sicílii a Normandii. V podstatě lze říci, že vývoj detektor kovu byl do padesátých let veden v režimu utajení. Zásluhu o komercializaci detektorů kovu má na svědomí Americká firma Whites Electronics z Oregonu, následovaný panem Charlesem Garrettem. Významná byla 60. léta a vynález tranzistoru, který se začal v detektorech kovu naplno využívat a nahradil tak zastaralé elektronky. Vynález tranzistoru znamenal pro detektorový průmysl obrovskou revoluci a díky nim detektory ubraly na váze a nevyžadovaly tolik elektrické energie. Dnšní detektory kovuDD Dnešní detektory kovu jsou plně elektronické, složené z integrovaných obvodů, jsou lehoučké a umožňují uživateli nastavit spoustu parametrů. V porovnání s prvními detektory kovu, jsou i ty nejlevnější detektory na trhu vlastně skvosty.
Zdroj: Wikipedie
Pokročilé funkce detektorů Minelab – Volume Gain
Pokročilé funkce detektorů Minelab – Volume Gain
K pokročilým funkcím detektorů Minelab lze jednoznačně zařadit i položku menu s názvem Volume Gain. Tuto volbu naleznete v menu Audio u E-Tracu. Samozřejmě ji využívá i detektor kovu Minelab CTX 3030 a také je součástí pulzních detektorů řady GPX. U CTX se na tuto volbu dostaneme z menu Edit u zvoleného programu a u Gpx detektorů je tato funkce dostupná v hlavním menu na displeji ze zadní strany. Z angličtiny si tuto funkci můžeme volně přeložit jako „ objem zisku“ a co to vlastně je, ten objem zisku, k čemu nám slouží tato funkce?
Detektor kovů Minelab CTX 3030
Není to nastavení vašeho měsíčního příjmu, jak by se volného překladu dalo odvodit, bohužel, kdyby tomu tak bylo, tak by tato funkce byla nastavená neustále na maximální hodnotu asi u každého z nás, že ano. Já tuto volbu v terénu pře nastavuju neustále podle toho, co a kde hledám a jaké cíle chci slyšet, hned Vám vysvětlím co tím myslím. Volume Gain funguje ve své podstatě jako zesilovač signálů. Většina detektorů Vám dává vědět o cíli pod sondou zvukem a podle hloubky uložení cíle zvuk takzvaně moduluje, tzn., že hluboký cíl se bude hlásit slabounkým tónem, zatímco plytký cíl bude hlasitý. Nevýhoda takové modulace v audio odpovědi je v tom, že pokud je cíl extrémně hluboký, dá se říct na pokraji dosahu, je zvuk skoro nepostřehnutelný a tím pádem lze velmi lehce přejít.
Znáte to určitě všichni z praxe, kdy jemné šusty po pár hodinkách hledání přecházíte, protože už jste unavení kopáním a nevěnujete tolik pozornosti slaboučkým šustům, samozřejmě po určité době se unaví i váš sluch a je velmi jednoduché takové hluboké cíle minout i neúmyslně. Tomu se podstatě u Minelabů snažili vyhnout a zakomponovali do svého menu funkci Volume Gain. Hodnota volume gain se dá u FBS detektorů nastavovat v rozmezí 1 – 30, u pulzáků RX gain (výkon přijímací cívky) je to 1-15 a u GPX 5000 až 20. Logicky si lze odvodit, že 1 je nejnižší hodnota a žádného zesílení slabých signálů se nedočkáte, naopak hodnota nastavená na 30 je nejvyšší hodnota a detektor při této hodnotě v podstatě „nemoduluje“ audio odpověď je tzv. plochá a všechny cíle i ty na samém pokraji dosahu o sobě dávají vědět silným tónem, jako ty plytké. Takže funkce je nám jasná, v zásadě je to tak, že vysoká hodnota volume gain nám ty slaboučké (hluboké) cíle zesílí na slyšitelnou úroveň. To je docela zásadní věc, která nám zaručí, že i ty nejslabší cíle, které bychom s největší pravděpodobností přešli, nemineme a raději si je kopneme. Možná si teď říkáte, proč bych si vlastně měl s touto hodnotu hrát, proč ji v Minelabu nestaví na maximum, vždyť stejně potřebuju ty hluboké cíle a vidíte, odpověď Vám poskytnu a sami uznáte, že ten rozsah nastavení má svoje odůvodnění. Představte si situaci, přijde za vámi Vaše přítelkyně, slzy jako hrachy a sděluje Vám, že dnes na pláži ztratila zásnubní prstýnek, ale přibližně ví, kde bude. Je vám jasné, že prstýnek nebude hluboko a tady opět využijete funkci volume gain, ale místo tak chtěných hloubek, naopak nastavíte hodnotu volume gainu na nulu, jelikož hluboké cíle by Vás zbytečně obtěžovali a Vy byste po pár hlubokých výkopech všudypřítomných trhaček a rezavých mincí hodili na záchrannou akci snubního prstýnku bobek, načež byste jako hledač, v očích Vaší milé klesly v daný moment na bod mrazu a noční radovánky by Vám byly odepřeny na přiměřeně dlouhou dobu a to určitě nechcete. Takže vidíte, že i nízká hodnota volume gain má někdy své opodstatnění. Někdy i velmi vysoká hodnota gainu má svoje mouchy, všudy přítomné vysílače, občas mineralizace, zemědělské výdobytky naší doby v podobě čpavku, ledku a dusíkatých hnojiv apod. mohou být při velmi vysoké hodnotě volume gain taky vyhodnoceny jako slabý cíl a zesíleny, proto je důležité mít prostor k vlastnímu nastavení hodnoty gainu. Na poli v blízkosti vysílače, kam si jdu jen tak zahledat určitě nebudu cpát hodnotu gainu na 30, ale chci mít stabilní, klidný stroj a mírně zesílit hlubší cíle, proto nastavím výšku gainu kolem hodnoty 18-20. Naopak v lesíku, kde u cesty ležel nějaký ten stříbrňáček, výšku gainu natáhnu na hodnotu 25 a výš, protože chci zjistit, jestli poblíž neleží ještě jeden hlubší. Volume gain je jen z mnoha sofistikovaných funkcí detektorů kovu Minelab, ale sami vidíte, že velmi užitečná a dovoluje Vám detektor v podstatě přizpůsobit si přímo Vám a podmínkám kde hledám. Těchto funkcí je u Minelabu požehnaně a je důležité si je osvojit a pochopit, pak nebudete zajatcem svého detektoru, ale on bude dělat to, co přesně vy chcete. Kdysi jsem kamarádovi říkal, že Minelab je naprosto univerzální, ať se ho nebojí, jeho tvrzení o složitosti Minelabu po pár týdnech učení vzali za své a nyní už nedá svého E-traca z ruky. Musím říci, že on byl zarytý analogový hráč a nějaký „nesmyslný“ digitál by nevzal do ruky. Proč to vlastně píšu, protože člověk který roky hledá s běžným analogem a pochopí výhody Minelabu a dokáže si je osvojit, otočí své názory na věc o 360 stupňů. Dokonce ze začátku, tahal svůj analog jako druhý stroj a porovnával snovým E-Tracem, našel si cíl v reálných podmínkách, nelenil, zapnul starý dobrý analog a porovnával. Mnohokrát se přesvědčil o tom, že analog nezaznamenal vedle rezavého železa barvu a Minelab mu dal jasné rozhřešení. Nebo opačně analog hlásil barevný cíl a Trakař mu jasně říkal, že to není ani železo a ani barva, po vykopnutí se na něj usmála vetchá škvárová placka. Sami znáte situaci, kdy analog hlásí signál většího železa jako „železo barvu“, ze začátku si pár takových rezavých želez kopnete a pak je často přecházíte s tvrzením „železo nekopu“, ale někdy to opravdu není jen rezavé železo, ale vedle ležící zakrytý barevný cíl. Nebo máte cíl, kopete, kopete, nikde nic, díra jak do pekla, mácháte nad dírou a pořád se Vám hlásí cíl, nakonec to vzdáte, protože cíl není cíl, ale samotná vykopaná díra, nebo kořen plný mízy a těchto neduhů jste vlastně s Minelabem ušetřeni. Nechci tvrdit, že Minelab je nejlepší detektor na světě, že je nejhlubší a podobné ptákoviny, tak to asi není a každému nesedne, to je víc než jasné, ale chci tím říct, že naprosto zásadní je Minelab pochopit a naučit se! Pak teprve máte v ruce hodně dokonalý nástroj, se kterým můžete dělat skoro kouzla, v opačném případě máte v ruce jen drahý klacek.
Pokročilé funkce FBS detektorů kovu Minelab
Článek je orientován opět na detektory Minelab a berte jej jako pokračování seriálu o multifrekvenčních detektorech Minelab E-trac. V prvním dílu jsme si v rychlosti přiblížili, jak číst displej u E-Tracu, pověděli jsme si něco o konduktivitě a ferocitě, takže nejdůležitější základy máme za sebou a může pokročit dále. Dnes se podíváme blíže na nastavení (menu) detektoru.Zase se budu snažit, aby článek byl psaný jednoduchou formou, žádné odborné žvásty a motanice v duchu našich zákonodárců, ale jasně a srozumitelně všechny demonstrované funkce menu detektoru vysvětlím, tak abych to pochopil i já sám.
Jelikož menu nastavení detektoru je docela obsáhlé, budu postupovat po malých kouskách a nadávkujeme si jednotlivé možnosti po částech, ono je to pak lepší pro zapamatování a určitě nikoho nebaví číst zdlouhavé plátky. Dnes se pokusím vysvětlit dvě důležité funkce, první z nich je volba „High Trash“ a druhá „Low Trash“. Už samotný název nám říká, o co vlastně jde, je to nastavení míry odpadu, ale proč to tam vůbec je a k čemu mi to je dobré? Mám přeci diskriminaci, tak na co řešit nějakou míru odpadu, to je asi nějaká zbytečnost si můžete říct, ale není tomu tak a svůj význam tyto dvě položky menu přeci jenom mají. Zkusím Vám jednoduše vysvětlit, co které nastavení s detektorem vlastně provede.
Low Trash – Tuto funkci volte v oblastech s nízkou až střední mineralizací půdy a v místech s mírným zamořením železným odpadem. Malá nápověda, pokud nevíte jaká je mineralizace půdy, kde právě hledáte, mrkněte se hodnotu vlevo, ve druhém sloupečku je uvedena automatická citlivost a podle velikosti sloupečku (hodnoty doporučovaného nastavení) poznáte i míru mineralizace půdy.
Funkce Low Trash se nedoporučuje na místa s vysokou mineralizací půdy a s obsahem přílišného množství železných kovů. Obecně řečeno, pokud to převedu na naše podmínky, tak jsou to v podstatě čistá místa, jakými jsou lesy, vyjma např. Bílých Karpat, kde se přehnala fronta a z lesa je jeden velký smeťák střepin, nábojů, plechů apod. A určitě bych sem také nezařadil čedičové České středohoří a většinu zamrvených polí na našem území. Nastavená hodnota Low Trash ovlivňuje způsob vyhodnocení cílů detektorem. Detektor se zaměřuje na cíle, které dávají nejsilnější odpověď, proto v tomto nastavení můžete přejít malý signál maskovaný větším železem.
Tato funkce umožňuje použít i nižší hodnotu nastavení diskriminačního vzoru a vyšší úroveň citlivosti. Vyhodnocení ID je také stabilnější, jelikož jak jsme si pověděli detík se zaměřuje na nejsilnější odpověď a nenechává se tak poplést např. oxidací, která samozřejmě také poskytuje odpověď (slabá odpověď – neznamená hlubší cíl). Detektor v tomto nastavení poskytuje hloubkové dosahy, ale může se stát, pokud vedle sebe leží více cílů a jeden z nich poskytuje silnější odezvu, je ten slabší potlačen a vyhodnocení se bude orientovat na cíl, který poskytuje silnější odezvu. Proto pokud chcete raději lépe separovat, než mít hloubky a vybírat droboť mezi železem volte raději nastavení „High Trash“.
High Trash – Tato funkce používá pokročilejší způsob zpracování signálu, který řídí implementovaný software uvnitř. Toto nastavení zásadně mění způsob vyhodnocení cíle a oproti nastavení Low Trash zcela opačně hodnotí cíle pod sondou. Cíle nejsou hodnoceny podle jejich „síly“, ale podle toho jak nastavíte míru odmítnutí (diskriminace). Uvedu příklad pro snadné pochopení.
Mám nastavenou diskriminaci želízek na určitou hodnotu, prostě želízka kopat nechci, a tato nastavená hodnota diskriminace detektoru říká, že ačkoliv želízko, které leží vedle barevného cíle, poskytuje silnější odpověď, než barevný soused, je toto želízko ve vyhodnocení potlačeno a detektor se zaměřuje ve své vyhodnocování právě na onen nevydiskriminovaný barevný cíl, i když dává slabší odezvu.
Zajímavá funkce, že ano, proto já místech s velkým množstvím odpadu raději tuto funkci zapínám, protože je pro mě důležitější nepřecházet barevné cíle, než kopat hloubky. Zapomněl jsem se zmínit, že detektor v zapnuté funkci High Trash se snaží pracovat rychleji (rychlost obnovy je vyšší) a proto i samotné vyhodnocení na displeji může být méně přesné (přeskakující ID). Důležité je vždy v první řadě poslouchat zvuk, než se prioritně zaměřovat na nějaké stabilní ID na displeji a říct si, že na displeji to skáče, to je nějaký bordel, nekopu, tak to je absolutní hovadina.
Příště probereme další možnosti nastavení a podíváme se asi nejspíš na položku audio nastavení a tam se budu i snažit natočit pro názornost nějaké video.
Mgr. Oldřich Habrovanský – MoraviaDetect – pobočka LP v Uherském Brodě
Historie detektorů kovu
Historie detektorů kovu
Detektor kovu není žádným moderním výstřelkem, jak by se zdálo. Jeho historie sahá až do 19. století, což už je pěkná řádka
let. Docela kuriozní byl i první impulz, který umožnil vznik prvního funkčního detektoru kovu a navíc, první detektor sestrojil velmi známý vědátor. Určitě víte který, nebo ne? Nebudu Vás napínat a poodhalím roužku tajemství. Za úplně prvního tvůrce detektoru kovu se považuje Alexander Graham Bell, vynázce mikrofonu, tefonu a gramofonu. Tento skotský génius zkonstruoval první detektor kovu a důvodem proč zkonstruovat detektoru, byl v podstatě hanebný zločin, v podobě atentátu na prezidenta Jamese Garfielda, tento čin v Bellovi vyvolal onu myšlenku zkonstruovat nějaký stroj, který by pomohl nalézt policii kulku vystřelenou na prezidenta. Ačkoliv praktická demostrace detektoru nedopadla podle jeho představ a hledanou kulku nenašel, musíme tak Bellovi poděkovat za onen převratný počin.
Tvůrce detektoru kovu A. G. Bell
Detektor kovu se také velmi rychle uplatnil v armádě a už v roce 1919, kdy v průběhu bojů První světové války, Francouzi vyhledávali nevybuchlé bomby. Tvůrcem toho vojenského detektoru byl Anglický vědec David Hughes. Přístroj
nebyl velmi citlivý ve srovnání s moderními detektory kovů, byl schopen zachytit 10 kg bombu v hloubce 40 nebo 50 cm a menší bomby v hloubce 20 až 30 cm.
Historický detektor kovu
Za otce „moderních“ detektorů kovu se považuje Dr. Fisher, který si v oblasti detekce nechal patentovat několik know-how a podílel se také na tovární výrobě detektorů kovu. Podle dostupných informací započala naplno výroba detektorů pro účely pod taktovkou Dr. Fishera někdy kolem roku 1925. Nikdy není kouře bez ohně a tím pyromanem, který má na svědomí vývoj ručního detektoru byl Americký obchodník, který vycítil velký potenciál zisku a nechal sestrojit první ruční detektor kovu a jako zdatný obchodník jej poskytl Benitu Musollinimu, který nechal prohledat potopenou galéru císaře Calliguli v jezeře Lake Nemy v Itálii. Detektory kovu
si také našli uplatnění i ve druhé světové válce, jako přístroje na vyčištění nacistických minových polí. V tomto období má velký význam na zdokonalení detektoru pro armádní účely polský důstojník Joséf Stanislaw Kosacki. Protože tehdejší detektory byly pořád dost těžké, používaly spoustu elektronek a k detektoru bylo nutné tahat těžké akumulátory, proto bylo nutné tyto stroje zdokonalit a odlehčit a právě o to, se zasloužil jmenovaný polský důstojník. Detektory zdokonalené poručíkem Kosackim, byly použity při odminovávání polí v druhé bitvě u El Alamo, při spojenecké invazi na Sicílii a Normandii. V podstatě lze říci, že vývoj detektor kovu byl do padesátých let veden v režimu utajení. Zásluhu o komercializaci detektorů kovu má na svědomí Americká firma Whites Electronics z Oregonu, následovaný panem Charlesem Garrettem. Významná byla 60. léta a vynález tranzistoru, který se začal v detektorech kovu naplno využívat a nahradil tak zastaralé elektronky. Vynález tranzistoru znamenal pro detektorový průmysl obrovskou revoluci a díky nim detektory ubraly na váze a nevyžadovaly tolik elektrické energie. Dnešní detektory jsou plně
elektronické, složené z integrovaných obvodů, jsou lehoučké a umožňují uživateli nastavit spoustu parametrů. V porovnání s prvními detektory kovu, jsou i ty nejlevnější detektory na trhu vlastně skvosty.
Přenosný detektor kovu
Zdroj: Wikipedie
Mapové aplikace v mobilu
Mapové aplikace v mobilu
Dalším zajímavým programem, který mapuje průbeh trasy je Moje trasy od googlu, opět mobilní aplikace pod systém Android, která pomocí GPS zaznamenává projítou trasu, kterou si v klidu doma můžete rozebírat v Google Earth, či na mapových podkladech Google maps.
Detektory kovu a Francouzská riviéra
Klesající teploty a chladné vody zdejší nás dohnaly k realizaci myšlenky podívat se do teplejších koutů světa. A protože já i Libor jsme takový rychlí střelci, nebylo nač čekat a tak v neděli jsme si řekli někam popojedeme za teplem a vezmeme otestovat naše detektory k nějakému moři. Už jsme vyzkoušeli několikrát Jadran, Černé moře, tak ještě bychom mohli vyzkoušet třeba to středozemní.V pondělí jsem sedl k notebooku, otevřel můj oblíbený Google Earth a do oka mně padly nádherné pláže francouzské riviéry. Označil jsem si jednotlivá místa s popisem a souřadnicemi, tak jak to má ráda naše navigace., která nás vždy „neomylně“ bez zbytečného a nervů drásajícího bloudění po klikatých pídi uličkách, kde sotva projede skútr, vždy ochotně dovede k cíli. Někdy to ovšem chce trošičku koule a chladnou hlavu, ale bez té navigace od pilota bychom byli ztraceni. Přeci jenom jsme burani s dědiny, i když Uherský Brod si říká město, Praha to fakt není, ale semafor tam také máme, sice jen jeden, ale je tam. Takže pro mě velký bonus, na rozdíl od Libora, který sídlí v Českém Rudolci, kde semafor není, takže vím, jak ta věc vypadá (červená, oranžová, zelená) a můžu dělat chytrého. Následoval další krok, ato vytisknout připravené plány v Google Eearth na papír. Hm, úkol je jasný, ale kde to hodím na papír, sice barevnou tiskárnu na pobočce Moraviadetect máme, ale zrovna nám nějak chybí barevná kartrige, černobíle to není přeci jenom tak přehledné, co s tím, marně si lámu hlavu a v tom mi volá můj kamarád, zda bych neměl čas, že by potřeboval něco vysvětlit na pulzním detektoru kovu GPX 4500. Jasně mám trošičku času říkám mu a v duchu už to mám pěkně srovnané, neboť kamarád má barevnou velkoformátovou tiskárnu, prý je super a tiskne jak víno. Takže kamaráde, rychle si pro mě dojeď a při té příležitosti ti zneužiju (nebojte se, neřeknu to, co si myslíte) tiskárnu a vysvětlím ti za to Gpxko, samozřejmě souhlasil. No to neměl dělat, protože ta super tiskárna, nějakým záhadným způsobem změnila svůj doposud bezproblémový režim a jakmile mě ucítila, přehodila se do režimu „vyser si oko, nic se tisknout nebude a už vůbec ne barevně, na to hošíku zapomeň“. Ačkoliv kamarád tvrdil, že tiskárna, jestli se ta krabice dá tak nazvat, tiskne jak víno, tak to teda klobouk dolů před lahví Octa, protože ta je desetkrát lepší, než to jeho víno v podobě oné super „tiskárny“. Asi bude ten můj kamarád trošičku nakrklý, co si tyto slova přečte, protože je také hledač a na lovce chodí, ale já mu koupím jako omluvu láhev vína. Kamaráde můj, máš raději stolní vinný, nebo dáváš přednost jablečnému octu? Když to nebudeš pít, tak si alespoň očistíš nějaký ten stříbrňáček, co možná kopneš, toto vínečko má univerzální použití. Nebudu zabíhat do detailů, poněvadž bychom tu byli hodně dlouho a já když si vzpomenu, na ten proces zprovoznění té jeho tiskárny, tak se marně ubráním slzám, z toho smíchu co jsem zažil. Není nadto, když takovou odbornou práci dělají dva kovaní ajťáci. No, ale nakonec vše zdárně dopadlo a s pomocí jeho vyschlých fixů jsem vše co tiskárna nesvedla nádherně doladil. Takže krok číslo jedna i dva jsou za mnou, ještě doladit jak se dostanu do Rudolce, neboť poslední dva body mi městská policie ochotně vzala a můžeme razit. Poslední úkon byl zabalit si věci, pro mě ten nejsnadnější úkol na světě. Vzal jsem si malý batůžek, do něj vhodil troje ponožky, dvoje slipy a jedno tričko, to by mělo stačit, zapomněl jsem na zubní kartáček, jako vždy, ale ten jsem koupil na benzině cestou. Jako jediný možný termín odjezdu zdála se býti středa, neboť jsem měl volného šoféra do Rudolce, i tak se stalo. Ve středu jsem byl i s mým polorozpadlým, co to kecám, chci říct zánovním VW Sharan v Rudolci, kam nás Šimon odvezl a ve čtvrtek ráno trádá azurové pobřeží. Ještě malá kontrola vybavení – detektor mám, lopatku do vody také, podvodní sluchátka a nabíječku taktéž, zdá se býti vše může vyrazit vstříc novým dobrodružstvím. Na Liborovi bohužel zůstaly otěže kočírování mého německého Oře, ale on je zkušený harcovník a nějakých 1370 km dá s prstíkem v prdelce a zavázaným okem, když bude nejhůř, máme v Šaranovi spací úpravu a můžeme dáchnout. Cesta utíkala velmi pomalu na místě spolujezdce, jelikož jsem vždycky býval za kormidlem já osobně atak se alespoň „bavím“ fiktivním dobrzďováním při náhlých a neočekávaných dobržďovacích manévrech, asi to určitě znáte také, když neřídíte, že jo. První zastávka Bundes Republik Ostereich a investice v podobě dálničního kuponu, nějak u pokladny přemítám slovíčka z němčiny a v tom se zpoza pokladny ozve: tak nakolik dní to bude pánové, zhluboka si oddechnu a říkám na deset, shodou okolností u pumpy pracovala paní původem z Čech a já měl na ni už připravenu skoro celou větu v němčině, v podobě dvou slovíček „cén bite“. No nic, německy jsem se učil zbytečně, to jsem už věděl na střední škole, tak jsem raději němčinu moc nebifloval a udělal jsem jak vidět jenom dobře, byla by to evidentně ztráta drahocenného času mládí a teď skoro ve čtyřiceti se nato už můžu … a z vysoka. Kupón jsem správně nalepil podle plánečku na zadní straně etikety nad čelní zrcátko a můžeme fičet směr Salzburg – Innsbruck- Brenner. Po pár set kilometrech (po pravdě jich set nebylo, ale zní to líp) opět zastávka, ale bez investic, naopak jsme darovali lidu rakouskému něco málo ze svých intimních urinálních zásob a opět jsem němčinu nepotřeboval, stačilo jen v tichosti rozepnout poklopec a vykonat co třeba a můžeme pokračovat ve stanoveném kurzu. Po chvíli jsem vyvolal paniku neboť na ceduli čtu Bundes republik Deutschland, zmateně vyhrknu „ ty vole jsme nějak v prdeli, tady se píše Německo“, kontroluju zda se nám nezbláznila navigace, ale vše se zdát být v pořádku i Libor mě ujišťuje, že je to OK, tak se hodím do klidu a najednou zúžení do jednoho pruhu, z toho pruhu na parkoviště a všude samý „pomáhat a chránit“, halogeny, majáky, no asi nějaký zátah na české hledače si v duchu pomyslím, ale vůbec si nás nevšimli. Škoda využil bych své bohaté slovní zásoby a trošičku poklábosil s nějakým maníkem od Kobry 11. To ve Slovinsku si nás na hranici alespoň pěkně odstavili, a když viděli potápěčskou výstroj, tak komplet kontrol, nakonec jsem jim vysvětloval, jak pracuje Minelab detektor do vody, ještě se s vodním detektorem nepotkali a docela se divili, že se dá hledat i ve vodě. Přejeli jsme Deutschland a začaly se rýsovat první vrcholky Alp, které neustále rostly, jak jsme se blížili k Brenneru, tam už byl po okolí vidět sníh a teplota venku nám ukazovala nějaké 3 stupně. V hlavě se vtírá myšlenka, jestli se raději nevrátíme do našich luhů, kde je ještě snesitelných 16 stupňů, ale Libor mě uklidňuje tím, že už budeme jenom klesat dolů a tam bude krásně teploučko. Zaplatili jsme 8 Euro poplatek za Brenner, trošičku jsme se zapotili, než jsme přišli na způsob, jak ta mýtná brána funguje a už jsme si to zvesela štrádovali z kopce dolů do Itálie. A jak Libor slíbil, tak se i stalo, teplota šla jako po másle pěkně nahoru. V Itálii nám už docházela ropa, tak jsme zastavily na dočerpání zásob u místní benzínky a opět nastal problém, sice německy umím to jsme si už řekli, ale italsky, to je v …. Co to je za názvy benzínů, já se z toho po… , říkám Liborovi, tak ropu nemáme a vím prd, co tam mám natankovat, diesel tomu rozumím, ale na to nám Šaryk nepojede, já chci natural, ale tady je všude nějaký aušuš, nebo co. Prostě past na pasti, samý super plumbo a nonplunbo a já nevím co ještě, ale natural nikde nečtu, s obsluhou se nedomluvím, to nemám šanci, tak startuju internet v mobilu a překládám si názvy na Googlu, díky bohu za ty dary a pochválen buď Google, nakonec jsem to našel a můžeme tankovat, jen při pohledu na cenu za litr benzínu mně tuhne krev v žilách, 1,97 Euro za litr! To si snad dělají srandu, skoro pade za litr, to nemyslí vážně, bohužel mysleli. Jdu zaplatit a zase jsem jak v Jiříkově vidění, vejdu dovnitř, tam nějací tmaví páni stáli u pultíku , ale všude okolo hadry jak na Vietnamské tržnici v Sapparia Praha, chvilku pobíhám po kšeftu, hledám obsluhu, ale marně, jak se tak vracím zpět, tak těm opáleným pánům pokládám plynulou Italštinou otázku „ benzín“ a mávám jim 200 eurovou bankovkou pod vousem. Tak nějak instinktivně pochopím, že pokladní je asi ten pán opřený o pultík, ale moc bych za to nedal, že právě on je obsluha pumpy, ale i tak mu dávám těch 200 eur a rychle pryč, co kdyby to nebyl pokladní, nezbývá než raději rychle ujet, anebo všechny ty tři pány ubít Euromincemi z portmonky, nic jiného u sebe nemám, ještě tak svoji elektronickou cigaretu, tu bych mohl použít jako obušek. No tak benzín je, zaplaceno snad také, takže můžeme pokračovat vstříc světlým zítřkům. Pokračujeme v cestě směrem Bolzano – Milano – Genová, po cestě mineme jezero Lado di Garda, naše čínská navigace nás občas svede někam z cesty, protože ty italské nájezdy a klikatice jsou šílené, tak občas si zakroužíme po nějakém městě a vzteklá navigace nás několikrát zuřivě točí do protisměru přes plné pruhy, občas se přiznám, že mám sto chutí ji vyrvat z držáčku na čelním skle a nechat ji proletět z jedoucího auta, ale nakonec to nějak rozdýchám a nechám ji v klidu. Přeci jenom není moje a ona za to chuděra malá nemůže, to ten italský humorný systém nadjezdů. Italská dálnice sice není rakouského typu, ale dá se to přežít, ostatně naše excelentní D1 je na tom trošičku hůře. Jen ty poplatky za italské dálnice jsou šílené, stejně jako cena benzínu. Nad ránem přijíždíme do Italsko- Francouzského příhraničí, kde se oba dva shodujeme na šláfen pauze. Vybrali jsme si benzinku u dálnice, kde byl sice problém zaparkovat, ale je tu tma a ticho a hned vedle auta je restaurace, kde si po probuzení dáme ranní životabudič (kafé). Unaveni vytáhneme naše spacáky a šup do dvojky, to je náš pracovní název pro lůžkovou úpravu v Šaranovi, spánek přichází velmi rychle , protože jenom co zapnu spacák už nevím o světě. Ráno se budíme kolem 8 hodiny, slunce už je nad hlavami, je krásný slunečný den a teplo. Vedle nás v maličkém Fiatu je v limbu nějaký Ital, který musel asi hodně zlobit, když si vysloužil takový nocleh, při pohledu na něj mi naskakuje husí kůže a říkám Liborovi, že takhle se poskládat do toho Fiata, tak ráno už nevstanu a bude mě bolet měsíc celý člověk, jó naštvat italskou horkokrevnou manželku se nevyplácí pánové. Proto pokud máte choutky na Italku, tak si kupte minimálně větší dodávku, jako eventuální výminek. Raději necháváme Itala svému osudu, jemně dovřeme dveře, ať se chudák jedna nevzbudí a jdeme na to kafé. Vstupujeme odvážně do restaurace, kde obsluhu tvoří samý starší hoši a já se tak těšil na pěkné Italky po ránu, ale kafé snad umí uvařit, i když jsou to chlapi. Co oba dva víme, že chceme velké kafé a ne to jejich mini pikolo, co tu všichni tak srkají a přitom se ládují pirožky. Samozřejmě naše vydatná italština v podobě posunkové řeči, číšníkovi dala jasné instrukce a za hlasité podpory slov „big a grande“, nám ochotný maník od kávovaru říká „ á kafé amerikáno“, sice nevíme ani jeden co to kecá, ale kýveme jak oslové, že jasně. Pochopil to kluk italský a už nám podává normální, velké kafé, jak jsme zvyklý od nás. Takže paráda, popíjíme kafíčko, kouříme, obdivuje moře pod námi a vychutnáváme si příjemné teplo. Po tomto raním rituálu, nasedáme do naší německé popelnice a znovu pokračujeme v cestě k cíli. Po pár kilometrech sjíždíme z dálnice, zaplatíme zase pěkný balík grošů jako mýto a točíme to k pobřeží u města Vetimiglia, je to poslední italské městečko. Pláž jsme našli rychle podle souřadnic v připraveném plánu a nezbývá , než se jít podívat na budoucí pracoviště. Zaparkovali jsme pár metrů od pláže a jdeme zkontrolovat pracovní podmínky, a jejda, tak tohle už jsme zažili i v Bulharsku, vlny jako kráva, takže tady to asi nepůjde, musíme přejet na nějakou uzavřenou plážičku, někam jinam a hlavně se někde ubytovat.
- Hledání na pláži
Výběr padl na Menton, který sousedí s Monakem. Projíždíme přímo podél pláže až do Mentonu a kontrolujeme vlny, po pár minutách už parkujeme před obrovským hotelem v Mentonu, kde je na náš vkus hodně živo v tuhle pokročilé roční období. Nedá se nic dělat, když už jsme tady, tak ostych musí jít stranou a jde se na věc. Vytahuju z auta suchý oblek, lopatku a detektor a prodíráme se přes zdejší turisty a plážové povaleče. Za neutuchajícího pohledu zděšených plážistů se nasoukám do sucháče roztahuju detektor, lopatku do druhé ruky a za povzbudivých slov Libora „ ty vole nás zavřou, nebo turisti sežerou“ nastupuju vyzkoušet detektor. No snad jim nebude vadit, že jim tu azurovou louži trošičku zakalíme, říkám, Libor zaujal pozici týlové obrany a z pláže mě pozoruje, jak se snažím vylovit první signál z moře. Poté co mám pěkný signál ve sluchátkách, snažím se ho vydolovat lopatkou, jenže cíl pod sondou leží tak perfektně, že to není možné. Písek tu sice je, ale jen prvních asi 5 cm a pod ním skála, marně zápasím a nakonec podlehnu a kašlu nato, musím zkusit druhý signál a opět ten samý scénář, marný to boj, u třetího cíle to musím definitivně vzdát a lituju, že jsem si nevzal potápěčskou výstroj. Libor mezitím na pláži zdvořile odpovídá na zvědavé dotazy turistů, cože to vlastně děláme, a myslím, že mu to i jde, sice nikdo mu nerozumí, ale to je buřt, stejně to tady nejde a nám nezbývá než osedlat koně a pokračovat do Monaka, anebo ještě dále. Rozhodli jsme se jet opět kolem pobřeží a najít si v první řadě nějaký bejvák za echt dobrou cenu. Obojí, jak jsme se ve skrytu duše obávali, byl ve skutečnosti ještě těžší boj. Denní provoz v Monaku je Sodoma-Gomora, hlavně když vůbec nevíte kam jedete, zleva chodci, zprava kolona skútrů do protívky Ferrari, za námi nasraný šejk v Maserati, no děs, Libor bojoval statečně, přestože se potil i tam, kde slunce nesvítí, ale zvládl to na jedničku a Monako skrze centrum za plného provozu dal bez ztráty kytičky, jenom to ubytování pořád nemáme, podle informací mojí maminy by někde nad Monakem měla být Formule hostel, no ale kde, když na mapě to vypadá tak jednoduše, ovšem skutečnost je trošičku jiná, samozřejmě jsem nic nenašli a raději jsme z Monaka vypadli někam k Nice, žhavíme dráty do Čech Márovi, Janě a Jarušce a s prosíkem žádáme o radu, kde je nějaký kemp poblíž, kam by jsme složili svoje staré kosti na noc. Ještě zkoušíme v Nice obsluhu pumpy pumpnout o informace, ale bohužel o ničem neví, jedině hotel na letišti, no to je nám prd platné, když ani nevíme, kde jsme a další diskuze se starší Francouzkou a nějakým francouzským Turkem, či co nevede absolutně k nějakému zdárnému konci. Raději slušně poděkujeme „spasíba“ a jedeme dál, snad něco uvidíme cestou , anebo se ozvou z Čech, se zaručenými informacemi. Od Jany se nám dostává informace, že nějaký kemp by měl být až za Cannes, ale adresa je na Googlu nějaká divná a v tom nám volá Jaruška, že nějaký kemp je mezi Nice a Cannes ve městě Antibes a tam zrovna jedeme, tak rychle napíšu adresu do navigace a oba dva si oddychneme, že konečně jsme alespoň našli ten vysněný kemp a je nám úplně jedno jak vypadá, ale druhý kemp už určitě nebudeme hledat. Za půl hodinky už vjíždíme do města Antibes a docela rychle najdeme i ten náš kemp prapodivně se nazývající „ Du Pylone“ . Vjíždíme do brány kempu a odchytáváme prvního frantíka, co jsme uviděli, zahrneme ho spoustou dotazů, kde, co, jak, a za kolik a ku podivu se nám dostává i odpovědí. Látáme to německy, anglicky, rusky a já nevím jak, ale frantík je chytrý muž a vše ochotně vysvětluje, jen smůla, že jsme přijeli kolem oběda, páč do 16.00 hod . je siesta a nepremáva sa. No nevadí, těch pár hodinek počkáme, zajdeme se mrknout na zdejší lidi, dáme pivko a uvidíme. Cestou do restaurace koutkem oka zahlédnu jakýsi kaktus a na něm nějaké velké, zajímavé bobule, říkám Liborovi, to je laskomina, jsem to viděl v televizi, prostě delikatesa, načež Libor natahuje ty jeho dřevorubecké lopaty a trhá oný červený mega fíkus. Samozřejmě si to také musím utrhnout, vypadá to pěkně, tak to určitě bude i skvěle chutnat, pomyslím si. Fakt super nápad idiota, jen co je pravda. Ten červený nesmysl byl celý pokrytý milióny jemných bodlinek, které se dokonale zapíchaly úplně všude, a když říkám všude, tak tím myslím doopravdy všude, ano i tam, co my kluci máme něco navíc a vám dívkám to chybí! Průser, jako Brno jen co vysedneme z auta, nešlo to nijak sundat, poněvadž ty bodlinky měli na konci jemné háčky a kdekoliv na těle jste se dotkli, už jste je tam měli nasázené. Takže z výletu po okolí sešlo a dvě hodiny jsme tahali bodliny odevšad. Bylo to nekonečné trápení, protože jsme je měli všude , ve rtech, jazyku, na obou rukách a dost to píchalo a tak jsem vymyslel zlepšovák jak problém vyřešit. V autě jsem našel nůž a začal jsem to odřezávat i s kůží, první ruce, pak rty a nakonec i jazyk, Libora už to nekonečné tahání bodlinek také nebavilo, takže se taky přidal, bohužel fotodokumentaci nemám, neboť jsem neměl volné ruce, které by mačkali spoušť. Ještě jedna rada, pokud se ocitnete ve stejné situaci, za žádnou cenu nechoďte prosím v procesu čištění čúrat, vyčkejte až na kompletní fázi depilace a poté můžete. Na to jsem si bohužel také musel přijít sám, no člověk se prostě pořád něco nového učí a někdy to trochu i bolí. Po několikahodinovém čištění už byla většina bodlinek odstraněna a ty co zůstali zadrhlé, vyhnijí a odpadnou sami, alespoň tak mi to řekl Libor a on je odborník, tak jsem toho ořezávání nechal, sem tam to ještě někde píchalo, ale to se poddá. Minulo roční tahání bodlin od mořského ježka bylo horší, tohle tak nebolí. Teď si musíme konečně zakouřit a dát si na zmírnění bolesti to pivo. Beztak už nám zbývá jen hoďka a půl než se přivalí z odpolední siesty obsluha kempu. Restaurace byla poblíž, tak jsme se šli občerstvit – poučeni z Itálie objednáváme kafé amerikáno a pivo, plzeň nemají, tak postačí i ten jejich Heineken za 2,50 Eura, nedá se svítit. Vrchní nás podrobí výslechu odkud jsme a tak, protože takové exoty asi dlouho neviděl, prohodíme pár žertovných slovíček a ještě stihneme číšníka naučit i nějaké to české peprné slovíčko, aby mohl machrovat před budoucími českými turisty, kteří k nim dorazí. Hodíme do sebe objednané nápoje a jdeme si sednou blíž k vrátnici ať nás nikdo nepředběhne, pravda je, že dveře kempu se po sezóně s turisty netrhnuli, ale co kdyby. Ve čtyři hodiny a patnáct minut zabrzďuju v chůzi nějakého Němce a vyzvídám od něj, kdyže se tak ubytovací pracovník obyčejně ukazuje v práci. Odpovídá, že v ty čtyři hodiny nehrozí, až tak 16.30 až 16.50 hodin, asi záleží jak si nastaví budíka po obědě. Slušně poděkuju a jdu dál vyčkávat příchodu obsluhy. V 16.40 hodin zaznamenáme zvýšený pohyb místních osob po kempu a je nám jasné, že jsme se konečně dočkali. Vzápětí přichází nějaký extravagantní pár a zve nás do své útulné kanceláře, jen si v duchu pomyslím jakže se to vlastně s Vámi domluvím, když rozumím Francouzky jen „bonžúr“ a možná „že tém“, no nic nasadíme chytrý výraz, ale po pravdě vůbec nevím co ta Francouzka kváká, nevadí budeme se na sebe tupě usmívat a říkat OK. Nevím jak poznali, že nejsme zdejší, možná ten lehce podbarvený přízvuk a tak jsme spustili raději německy. K překvapení všech se nám podařilo ubytovat v Mobilheimu a i o ceně jsme chvíli licitovali, něco málo se nám podařilo sundat, no i přesto se mi těch 20 Eur na hlavu a noc nelíbilo, někdy bývám ve smlouvání i úspěšnější, ale nějak to poberu. Ubytování je skromné, ale bohatě postačuje, každý má svoji ložničku, kuchyňka je docela vybavená, varná konvice tu je, to je dost zásadní, WC a sprcha taktéž. Jen je tu trochu zima, obdivuju lidi co v mobilheimu tráví celý rok, buď existují nějaké luxusnější, zateplené heimy, jinak si to neumím představit. Zimu bych v tomto heimu nedal ani náhodou. Takže jsme se ubytovali, zaplatili jsme pět nocí plus nějaký ubytovací poplatek podle ceníku a vyrazili jsme na obhlídku pláží.
- Mobilheim pro hledač pokladů
Z Antibes jsme kolem pobřeží dojeli až za Cannes a z vyplazeným jazykem očumovaly nádherné písečné pláže. Musím uznat, že ti frantíci mají nádherně upravené plážičky a krásné čisté moře, radost pohledět. Když jsme projížděli Cannes, tak jsem pokukoval, zda neuvidí nějakou filmovou hvězdu na dovolené, ale bohužel, lidí plno, všech barev a pohlaví. Babičky po sedmdesátce v šatičkách a pokerovaným tělem od hlavy k patě, transvestiti, no nestačil jsem valit bulvy. Ono když vidíte chlapa v miny na podpatcích, zlíčeného jak nejlevnější prostitutku a vycpanýma kozama, tak přestáváte chápat svět, pan Darwin by se jistě divil co se zde vyvinulo za druh. Nabití spoustou nevšedních zážitků jsme se za tmy vrátili do heimu, uvařily si kafčo, krátce podiskutovali a znaveni jsme ulehli. Ráno je nádherné počasí, jen v mobilheimu je poněkud chladno, něco jsme do sebe kopli a jeli vyzkoušet detektory. Vybrali jsme si městskou plážičku u Cannes, kde odpočívalo pár turistů. Rozbalili jsme naše detektory a výbavičku na pláži a nadržení na hledání jsme pádily do moře, ještě nás otravuje černý muž v hábitu s nabídkou nějakých osušek, posíláme ho do zadele a kráčíme do vln. Moře je dnes vlídné, žádné mega vlny se nekonají a voda je docela teplá. Zapínáme detektory, odladím, napumpuju zem, nastavím citlivost co to jde a už to luxuju. CTX 3030 pracuje naprosto dokonale, ostatně jako vždy, jen je nutné držet cívku těsně u dna, kvůli možným prozvukům. Libor musí na Excaliburovi dát automatiku, protože voda je hodně slaná a hned za námi je vysokorychlostní trať pro TGV, která detektor jemně ruší, hlavně když projíždí ten jejich Hitech vláček. Lidé na pláži o nás nejeví naprosto žádný zájem a vyhřívají se na slunci, což nám vyhovuje. Signálů tu není mnoho, sem tam nějaký ten šmuk, trhačky, centík, alobal, prostě standartní situace. S Ctx mám výhodu, že si mohu vybírat co chci kopat a co mě nezajímá, je to dokonalý detektor pro moje hledání. Signálů není přehršel, takže abych se nenudil, nechávají mě chladným jen alobaly, rezavá víčka a želízka, ostatní si vykopnu. Není to tu žádná dřina jako na našich jezerech, píseček se krásně nabírá do lopatky, jen mám takový blbý zvyk dostat cíl do lopaty co nejrychleji, takže zaryju fest hluboko a pak musí tu plnou lopatu písku tahat nad hladinu, má to snad dvacet kilo, ale to mi nevadí, alespoň budu mít bicáky jak Ární za mlada. Já se tím docela bavím, když vezmu nováčka do vody a hecuju ho, že se s tím nemůže párat a ať nabere pořádný kus hlíny, poněvadž už vím, že ráno bude mít pořádnou svalovici a bude rád, že se hýbe, no je to opravdu dřina, je to úplně něco jiného než na suchu, ale když se zadaří a na Vás vykoukne pěkný žlutý kroužek, tak Vás to nabudí a bolest, či zimu nevnímáte.
- Minelab excalibur u moře
Ono hledání na suchu je pohodlnější proto ho mám taky rád, ve vodě jste mokří, je Vám často chladno, musíte se naučit spoustu fíglů jak na to a vychytat si způsob hledání. Důležité je dobře se obléci, mít kvalitní teplý neopren, nebo suchý oblek a nic nepodcenit. Jednou jsem na Jadranu málem pohořel, když jsme kvůli vedru hledali v moři po nocích ve vlnách, já jsem šel trochu hlouběji jen v broďákách a velká vlna mě vzala sebou, broďáky se okamžitě zavalily vodou a já se málem utopil, takže nepodceňujte to v moři a hlavně pokud chodíte jen broďákách naučte se na suchu rychle odepínat ramenní šráky, když by jste nedej bože někdy ocitli v podobné situaci. Rychle všechno odhodit a ven z broďáků, detektor a lopatku si pak dohledáte, ale zdravý nééé! Takže kladu Vám na mysl, vždy opatrně, hlavně ať Vás to baví, o to jde především a když se na Vás usměje štěstí v podobě zlata, je to krásný zážitek, ostatně uvidíte sami.
Výběr detektoru kovu
Výběr detektoru kovu
Cílem této stránky je usnadnit Vám výběr nového detektoru kovu. Správný výběr detektoru kovu není jednoduchý, proto je nutné si odpovědět na základní otázky, které Vám nákup detektoru trochu usnadní. Těch kritérií pro výběr detektoru je sice mnoho, tak jako nabízených produktů na našem trhu a každému sedne jiný stroj, ale pokusím se Vám poskytnout malou nápovědu, jak postupovat. Samozřejmě pokud si s tím nebudete vědět rady, jsme tady pro Vás a společně to nakonec k Vaší spokojenosti vyřešíme.
Zkuste si odpovědět na následující otázky:
1. Kupuji detektor pro dospělého, nebo pro dorostence? (Váha a složitost ovládání detektoru)
2. V jaké cenové relaci se budu pohybovat? (cenové rozpětí od – do)
3. Chci spíše analog (bez displeje), nebo raději zvolím digitál?
4. Co od detektoru očekávám? (chci si jen občas vyrazit, chci se koníčku věnovat naplno, chci hledat jen mince, chci nějaký univerzální detektor na mince i ostatní relikvie…)
Pokud si na tyto základní otázky odpovíte máte skoro vyhráno a Vy už přijedete na prodejnu s určitou představou co vlastně chcete a poté společně podle zvolených kritérií Vaši představu o detektoru zrealizujeme.
Analog versus Digitál
Francouzská riviéra s detektory kovu Minelab
Podzimní akcička soukromě nazvaná „testování detektorů kovu na francouzské riviéře“ se opravdu vydařila. Akce se účastnily pobočky Moraviadetect Uherský Brod a Warcentrum Český Rudolec. Počasí nám hrálo do karet, protože nádherných 23 stupňů, nám prohřálo naše cestou polámaná těla, moře bylo na nás taky přívětivé, jen cena za ubytování v mobilheimu mimo sezónu, skutečně nebyla podle našich představ. 20 Euro na hlavu za noc a nakonec ještě úklidová taxa 30 Eur, je docela podpásovka. Ta úklidová taxa 30 Eur, kterou majitel naúčtoval v den odjezdu byla neskutečná prasárna, no comment. Na test jsme si vybrali detektory kovu Minelab Excaliber II a CTX3030. Tyto detektory jsme již otestovali velmi zdárně i na Jadranu a v černém moři, proto jsme zase vsadili na osvědčené značky, které si s težkýma mořskýma podmínkama v pohodě poradí. Detektory šlapaly na 100%, slané podmínky, které jsou pro většinu detektorů fatální a všudy přítomný jemný písek nečil detektorům od minelabu žádné problémy. Jen jak to bývá, když jste velmi daleko, vždycky se něco posere, u mě je to snad pravidlo. Když to není zlomená lopatka do vody, nebo prasklý neopren, tak je to něco jiného. Mojí neopatrností, kdy mi detektor, který byl narychlo postavený na desce stolu, sjel tak nešikovně, že z metru a půl spadl celou vahou nazem a mezicestou ještě potkal hranu stolu a tak šikovně, že prudce narazil na USB konektor, který praskl, nám začalo být jasné, že akci asi budeme muset předčsně ukončit. Ještě jsme zkusili vše napravit narychlo sekundovým lepidlem, ale marně. Po namočení mi detektor signalizoval připojení USB a bylo vymalováno. Ještě, že Minelab myslel i na takové blbce, jako jsem já a z vnitřní stranu USB zatavil do nepropustné pryskyřice, což udělali dokonale, neboť oprava byla pak pro mě otázkou několika minut a elektronika i s poškozeným konektorem zůstala pěkně v suchu. Malý sestřih z našeho lovu můžete zhlédnout po kliknutí na odkaz – video na Youtube
Podzimní hledání na Senci
Minelab ctx3030
detektor kovu c.scope cs6 mxi