PR články 8u

Meruňkové jednohubky

Suroviny:

Hladká mouka na vyválení

1 plát hotového rozváleného listového těsta, asi 250 g

1 našlehané vejce

4 lžíce meruňkového džemu

2 lžíce moučkového cukru

Postup:

Troubu předehřejte na 200 stupňů a 2 plechy vyložte pečícím papírem. Na lehce pomoučněném povrchu vyválejte těsto zhruba na polovinu původní tloušťky. Nakrájejte ho na 12 obdélníků, každý asi 10 x 8 cm, a okraje potřete vejcem.

Na polovinu každého obdélníku dejte 1 lžíci džemu a překryjte druhou polovinou. Okraje pečlivě stiskněte k sobě. Přendejte na plech a pečte 10 minut, nebo dokud nevyběhnou a nezezlátnou. Mezitím smíchejte cukr a ½ lžičky vody na hustý, nicméně stále tekoucí sirup. Je-li třeba, přidejte více vody.

Podávejte teplé, pokapané sirupem.

Meruňkovo-mandlový crumble

Suroviny:

900 g meruněk, bez pecek a ročtvrcených

100 cukru krupice

55 g blanšírovaných mandlí

115 g hladké mouky

40 g studeného másla

Vanilková zmrzlina nebo smetana na doplnění

Postup:

Troubu předehřejte na 200 stupňů s plechem uvnitř. Meruňky dejte do formy o průměru 20 cm, která jde do trouby, a posypte je 2 lžícemi krupicového cukru, potom odložte stranou.

Mandle nasypte do robotu a nasekejte nahrubo. Přidejte mouku a máslo a opět mixujte, až bude směs připomínat drobečky. Přidejte zbylý cukr a krátce nechte promíchat. Směs rozprostřete přes meruňky.

Pečte na předehřátém plechu 20 – 25 minut, až začne náplň bublat a drobenka bude křupavá a zlatavá. Lžící rozdělte do 4 misek a podávejte teplé se zmrzlinou.

Meruňkový krém s amarettem

Suroviny:

125 ml smetany ke šlehání

2 lžičky moučkového cukru

¼ lžičky vanilkového extraktu

2 lžíce mandlového likéru (amaretto)

4 velké nebo 8 malých meruněk, rozpůlené, bez pecek

1 lžíce mandlových lupínků na ozdobu

Postup:

Gril předehřejte na maximum. Smetanu, cukr a vanilkový extrakt dejte do misky a šlehejte elektrickým šlehačem, až se začnou tvořit měkké špičky. Přidejte likér a šlehejte, až se vše spojí. Pozor, abyste to nepřešlehali.

Meruňky položte na plech řeznou stranou dolů a grilujte 1 minutu. Obraťte je a grilujte ještě 1 – 2 minuty, až se prohřejí.

Meruňky rozdělte na 4 talíře a navršte na ně šlehačku. Posypte mandlemi a podávejte.

Okurky se do Evropy dostaly díky zámořským plavbám v šestnáctém století. Jejich blahodárné účinky na lidský organismus se staly středem pozornosti tehdejších léčitelů a lékařů. Okurka s obsahem téměř 95 % vody je ideální potravinou při shazování kil. Má minimální množství kalorií a zároveň obsahuje vysoké množství vitaminů a minerálů.

Okurky můžeme v supermarketech i menších obchodech sehnat po celý rok. Lze je skladovat v lednici bez problémů i 2 týdny. Pokud jim nezačne nahnívat špička, můžeme je v klidu sníst. Existují dva druhy okurek, jedny jsou dlouhé a štíhlé s hladkou slupkou (salátová okurka) a pak kratší s bradavičnatou slupkou (polní) – ty se hodí k nakládání, pokud se nenechají dorůst a sklízejí se o velikosti 7 – 10 cm.

Co okurka obsahuje?

• Vodu
• Cukry
• Bílkoviny
• Vlákninu
• Vitamin C
• Vitamin E
• Vitaminy skupiny B
• Vitamin K
• Draslík
• Fosfor
• Hořčík
• Měď
• Křemík
• Mangan
• Síru

Okurka patří mezi nejúčinnější přírodní diuretika, podporuje skvěle vylučování moči a dokáže snížit na minimum ukládání kyseliny močové v těle. Je lékem na ledvinové i srdeční problémy. Její konzumace nám může pomoci i při otocích a vyléčit žlučové a ledvinové kameny. Okurka je díky obsahu vlákniny mírně projímavá a přispívá tak k pročištění střev.

Vysoký obsah draslíku normalizuje krevní tlak. Bílkoviny nejen povzbuzují ledviny, ale omezují i buněčné bujení, pročišťují ústrojí, působí hojivě na pokožku.

Okurku obsahuje také řada kosmetických produktů. Můžeme ji použít i v domácím prostředí a vymačkat okurkovou šťávu, kterou lze potírat obličej. Působí skvěle k hydrataci pleti zejména té normální, smíšené a mastné. Okurková šťáva obsahuje křemík, který povzbuzuje zdravý růst vlasů a také jejich pružnost. Obklady z plátků okurky pleť dokážou projasnit a pročistit, zklidní záněty a otoky kolem očí. Okurka je skvělá osvěžující zelenina, která je vhodná nejen při shazování kil. Okurka se výborně hodí do různých zeleninových salátů i jako příloha k masitým pokrmům. Skvěle se hodí k ozdobení chlebíčků a obložený talířů a mís.

Salát hlávkový existuje v mnoha druzích. Každý ho nemá rád, zejména děti, ale věkem si ho spousta z nás oblíbí. Když pak zjistíte, jak moc je salát zdravý, často se změní i názor na konzumaci salátu.

Salát, který není hnojený a nemá spoustu dusičnanů, je ideální k jídlu na jaře i v létě. Salát obsahuje hodně hořčíku – bez hořčíku jsme nervózní, znavení, srdce nám buší, berou nás křeče. Má hodně chlorofylu, kyseliny listové, provitaminu A, vitamin C, draslík, vápník, železo, zinek, jód, kobalt, měď…

Není divu, že chlapec z Hradecka byl na salátu tajně, jak o tom svědčí lidová písnička:

Počkej povím na tě,

žes byl na salátě.

Na salátě, na zeleným,

počkej, já to na tě povím.

Holka nepovídej,

řekni, že je to jinej.

Salát konzumujeme syrový, a to je dobře, protože se tak nezničí vitaminy. Salát s červenými listy může v parném létě vyhnat do květu. Bude tak hořký, ale pokud ho smícháme se správnými ingrediencemi, bude stále k jídlu. Přidejte k salátu nadrobno nakrájená rajčata a cibuli. Poté zalijte jogurtem a dochuťte solí a citrónem. Můžete přidat také česnek. Jelikož rajčata s cibulí chutnají sladce a jogurtový dresink také dokáže pojmout hořkost, vznikne výborný a chutný salát. Navíc pokud hořký salát sníme (patří sem třeba i čekanka, která je taktéž hořká), pomůžeme svému tělu, které potřebuje hořčiny a to zejména v létě. Dělají dobře namáhanému srdci. Salát má další výhodu: je takový načinčaný, a když ho dáte na talíř, máte plný stůl a žaludek pak má dojem, jak hodně jste do něj nacpali a mnohdy se tak spokojí jenom s tím salátem.

Kdysi se jídal salát s klasickou zálivkou – cukr, citron, voda. Nebo, což bylo ještě horší – s obyčejným octem. Lepší ale je salát smíchat s olivovým olejem, solí a citronem. Vynikající je také salát, kdy listy salátu naaranžujete na talíř, přidáte rajčata nakrájená na kolečka, osolíte, pokapete citronem, polijete přírodním jogurtem a postrouháte balkánem. Dobře to vypadá i chutná, a když se podobně jako postava z Nerudovy básně dojíte chlebem, na večeři vám to úplně stačí.

Čerpáno z knihy: Všechno je dobré, Hanka Synková

Kedlubny jsou u nás považovány za běžnou a obyčejnou jarní zeleninu. Během jara se objevuje na téměř každé zahrádce a prodává se snad ve všech supermarketech a na trzích. Kedlubna není ale pouze dostupnou a levnou zeleninou, ale také pokladem, který v sobě ukrývá spoustu důležitých vitaminů a minerálů.

Odkud kedlubna pochází?

Kedlubna je blízce příbuzná košťálovinám – zelí, květáku a kapustě. Minulost kedlubny sahá až ke stovkám let před naším letopočtem. Předkem kedlubny byla pompejská brukev, primitivní kedluben se zesíleným stonkem. Dnešní podoba kedlubny pochází pravděpodobně ze Středomoří nebo Číny. V současné době můžeme sehnat mnoho odrůd kedluben. Ty se liší od doby dozrávání, barvou i velikostí. Barevně odlišujeme zelené a fialové druhy. Kedlubny seženeme běžně po celý rok.

Co všechno obsahuje?

Kedlubny obsahují velké množství vitaminu C, hodně karotenu, vitamin E, vitaminy skupiny B a také vzácný vitamin K. Dále v ní najdeme kyselinu nikotinovou, kyselinu listovou a panthotenovou. Z minerálních látek to pak jsou draslík, zinek, vápník, železo, draslík, fosfor, hořčík, chlór, bór, měď, molybden, kobalt, nikl, stříbro, fluor a chrom. Dále také inositol a sloučeniny síry a také trochu sodíku. Kedlubny v sobě obsahují cholagogum, což je látka zvyšující vylučování žluči a urychlující vyprazdňování žlučníku. Trávení je snazší také díky obsahu vlákniny. Cukry obsažené v kedlubně snáší velice dobře i diabetici. Obsah jednotlivých cenných látek se mírně liší dle jednotlivých odrůd. Kedlubny nejsou ale rozhodně vhodné pro lidi, kteří trpí na záněty žaludeční sliznice a dvanáctníku, jelikož éterické oleje obsažené v kedlubně vyvolávají bolestivé podráždění.

Co s ní v kuchyni?

V kuchyni má kedlubna široké využití. Můžeme ji totiž konzumovat jak syrovou, tak i tepelně upravenou. Tím sice ztratí některé živiny, ale není to tak dramatické. Výborně chutná kedlubna vařená, zapečená, v polévce nebo osmažená. Můžeme ji přidat i do salátu nebo pomazánky. Z odrůdy Gigant se dělá dobře kedlubnové zelí. Samotná kedlubna nemá nijak výraznou chuť a dobře přijímá chuť různých druhů koření a bylinek. Dobře chutná i s česnekem. Kedlubnu bychom měli jíst už proto, že je velmi zdravá. A když je navíc i chutná, nemusíme se do ní nutit.

Zdravotní účinky kedlubny

• Podporují krvetvorbu
• Urychlují látkovou výměnu
• Přispívají ke zdravé pokožce, nehtům a vlasům
• Chrání před volnými radikály
• Hodí se do redukčního jídelníčku
• Bojuje proti infekcím
• Působí antibakteriálně
• Zvyšuje odolnost vůči stresu
• Zmírňuje silné menstruační krvácení
• Zlepšuje trávení
• Odstraňuje zácpu

Dušená mrkev s hráškem

Ingredience:

0,5 kg mrkve

2 hrsti mraženého hrášku

1 hovězí bujon

4 lžíce hladké mouky

400 ml vody

1 cibule

20 g másla

Citrónová šťáva

Sůl

Drcený kmín

Kari

Černý pepř

Postup:

V hrnci zpěníme máslo a osmahneme na něm cibuli. Zaprášíme moukou a vytvoříme jíšku. Přidáme nastrouhanou mrkev a řádně mícháme, aby směs nehrudkovatěla. Zalijeme vodou a necháme uvařit. Přidáme bujon, kari, kmín a osolíme. Necháme pod pokličkou dusit, dokud není mrkev měkká. Během dušení nezapomínáme pravidelně míchat. Později opepříme a dochutíme citronovou šťávou. Pokud není mrkev dost sladká, můžeme ji i dosladit cukrem. Ke konci vaření vsypeme hrášek, a jakmile je hrášek měkký, máme hotovo.

Dušená mrkev chutná dobře s bramborem.

Mrkvová polévka

Potřebujete:

0, 5 kg mrkve

3 brambory

1 l vývaru

1 smetana na vaření

Sůl

Pepř

Kari

Máslo

Postup:

Mrkev a brambory oloupeme a pokrájíme. Vše uvaříme doměkka ve vývaru. Po 15 minutách rozmixujeme a zalijeme smetanou. Prohřejeme, okořeníme a nakonec rozpustíme v polévce trochu másla pro zjemnění.

Mrkvová pomazánka

Potřebujete:

3 velké nastrouhané mrkve

2 uvařená vejce

1 bílý jogurt

2 lžíce majonézy

1 syrová cibule nakrájená najemno

1 lžička hořčice

Sůl

Pepř

Citrónová šťáva

Postup:

Vajíčka uvařte natvrdo a nastrouhejte. Mrkev oškrábejte a také nastrouhejte. Cibuli oloupejte a nakrájejte najemno. Vše rozmíchejte s kysanou smetanou a trochou majonézy, osolte, opepřete a zakápněte troškou šťávy z citronu.

Vepřové s mrkví

Ingredience:

500 g mrkve

400 g vepřového masa

1 lžíce másla

Sůl

Pepř

Kmín

Voda

Polohrubá mouka

Postup:

Maso nakrájené na kousky osmahneme na másle. Poté osolíme, opepříme, přidáme kmín a zamícháme. Zalejeme vodou a necháme dusit. Během dušení stále doléváme vodu. Jakmile maso změkne (po asi 35 minutách), přidáme nahrubo nastrouhanou mrkev, podlijeme vodou a dochutíme. Nakonec zaprášíme moukou a ještě chvíli povaříme. Výborné s brambory.

Mrkvové kuličky

Ingredience:

250 g strouhané mrkve

250 g hnědého cukru

50 g vlašských ořechů

Šťáva z citrónu

Postup:

Strouhanou mrkev smícháme s cukrem, ořechy a trochou citrónové šťávy a vytvoříme kompaktní hmotu. Z masy formujeme malé kuličky, obalujeme v cukru a ukládáme do papírových košíčků.

Zázvor pálí. Snad proto ho mnozí nedoporučují. Pravdou ale je, že jelikož pálí, dokáže vypálit všechny bacily a navíc pomůže kloubům. Zázvor snižuje nadměrnou zánětlivost. Prý může být stejně účinný jako některé protizánětlivé léky. Neničí však při tom žaludek. Pacientům s revmatoidní artritidou zázvorový čaj často uleví od bolesti.

Zázvor však pomáhá i oběhovému systému. Taky zahřívá: třeba v zimě, když prochladneme, můžeme si udělat zázvorovou limonádu. Návodů už bylo publikováno dost, tak třeba oloupeme kousek zázvoru (záleží na chuti – asi tak kostičku 1×1 nebo 2×2 cm), nakrájíme ho nebo nastrouháme, zalijeme šálkem horké vody a necháme asi deset minut louhovat. Pak přecedíme a podle chuti osladíme medem. Můžeme přidat i trochu citrónové šťávy. Zázvor též urychluje látkovou výměnu. Dokonce prý má i protirakovinné účinky.

Jak uchovávat zázvorový oddenek? Když ho necháme na vzduchu, vyschne. Když ho neprodyšně uzavřeme, zplesniví. Jedna z možností je dát ho do sáčku, ale ten neuzavírat zcela. Nebo oloupaný zázvor pomeleme a dáme ho do medu. Nebo ho, též oloupaný, vložíme do dobře těsnící nádoby a dáme ho do mrazáku. Podle potřeby odstrouháváme. Anebo než nechat zázvor zplesnivět, je lepší ho usušit. Pak už má ale trochu jiné vlastnosti. Do popředí se dostávají vždy jiné složky. Lidem s artritidou a jinými zánětlivými onemocněními je doporučován zejména zázvor sušený. Sáhněte ale po tom, který máte zrovna po ruce. Pokud máte po ruce třeba zázvor kandovaný, je rozhodně lepší než nic. Sice obsahuje navíc i cukr, ale pokud to s ním nepřeženete, nic se neděje. Pokud prostydnete, sáhněte po zázvoru, přidejte k němu i hřebíček a zalijte horkou vodou. Tento nápoj prohřívá, dezinfikuje a povzbuzuje imunitní systém.

Z knihy: Všechno je dobré, Hanka Synková

Máte špatnou náladu, že vám zbylo tak akorát na topinky s česnekem? No, možná tohle jídlo není tak nóbl jako kaviár, ale taky to není špatná večeře. Budete mít lepší skóre na kontu, lepší krevní tlak, protože česnek pročišťuje cévy a to je pro tlak krve moc dobré, nepodlehnete tak snadno chřipce a pak – budete méně otrávení. Totiž: vědci zjistili, že při pravidelném podávání česneku se tělo lépe vyrovnává s otravou olovem. A dneska je olovo všude. Utrhnete si jablko od silnice, otevřete okno do ulice, všude je spousta olova. Sice se už jezdí na bezolovnatý benzín, ale za ta léta pohonné hmoty s olovem udělaly své…

Jestlipak už jste někdy ochutnali výhonky z česneku paličáku? Když jsou ještě mladé, stočené, tak je prostě odřízněte a ve slané vodě krátce povařte. Získáte výborný vývar a hlavně lahůdkovou zeleninku – stačí klasické doplňky: trocha másla a bylinkové soli. Nejlepší jsou hlavičky – podobně jako u chřestu. Nemusíte se bát, že si česnek zničíte. On by z těch výhonků nahoře vytvořil semena a neměl by už tolik sil dole na tvorbu parádních stroužků. Stačí, když na záhoně necháte pár výhonků na vzorek, podle nich poznáte, kdy je paličák zralý ke sklizni. Když se výhony narovnají, je čas…

Česnek prosím jezte průběžně a preventivně. Pokud se vám vytvoří v cévách silné sklerotické pláty, už bude léčba česnekem trochu riskantní. Ne, že by česnek nezvládl odpomoci vám od těch nánosů, on je to borec dobrý, ale příliš silný. Když vám lékař řekne, že máte cévy z poloviny ucpané a vy s tím honem honem budete chtít něco dělat a začnete jíst česnek po celých paličkách, mohlo by to dopadnout spíše špatně. Česnek by v tomto případě mohl uloupnout poněkud větší kus, než může vašimi cévami projít. Mohlo by vzniknout něco jako embolie. Když ale začnete s česnekovou kúrou relativně včas, česnek zapůsobí jako nejlepší léky proti vysokému krevnímu tlaku. Nemá však takové vedlejší účinky jako chemické preparáty – ty mohou způsobovat bolesti hlavy a trošku vám přiotrávit játra. Pány by mohlo zaskočit, že některé léky mohou způsobit nejen pokles tlaku, ale taky – vždyť tušíte, čeho ještě.

O antibiotickém a protivirovém působení česneku už toho bylo napsáno moc. V Institutu životního stylu v době chřipkové epidemie nebylo pochyb o tom, jaká antibiotika tam kdo užívá. Dech byl sjednocen a tak to nikomu nedělalo problémy. U oběda se na švédském stole stabilně podávala miska s česnekem, nůž na oloupání a mačkátko na česnek. Možná ale nevíte, že česnek chrání buňky jater a mozku před degenerací. Taky hlídá krev, aby se v ní nevytvářely sraženiny. A představte si, co jednou dokázal v Číně: zachránil pacienty se streptokokovým zánětem mozkových blan, když pro ně lékaři neměli lék! Ostatně, někdy ani umělé léky nejsou s to dostat se do mozku a zahubit tam ničivé bakterie. No a vidíte, česnek to dokázal! Česnek prý také brzdí růst rakovinných buněk, zejména čerstvě podrcený česnek. Doplňky z česneku prý tyhle účinky už nemají.

Čerpáno z knihy Všechno je dobré od Hanky Synkové

Pomeranče by se mohly stát první americkou „zdravou potravinou“. Pomeranče jsou známé vitaminem C, jsou chutné, šťavnaté a oblíbené. Přesto se konzumují málo. Objevy týkající se pozitivního účinku pomerančů na srdce a v prevenci mrtvice, rakoviny, cukrovky a dalších chronických nemocí by měly pomeranče a další citrusy vrátit na výsluní.

Pomeranče se pěstovaly v Asii již před několika tisíci lety a staly se jedním z nejoblíbenějších druhů ovoce. Kryštof Kolumbus přivezl semena pomerančů na Karibské ostrovy koncem 15. století, španělští dobyvatelé v 16. století přivezli pomeranče na Floridu a za 200 let, v 18. století, vezli španělští misionáři toto ovoce do Kalifornie. Tyto dva státy produkují nejvíce pomerančů ve Spojených státech.

V patnáctém a šestnáctém století námořníci na dlouhých plavbách běžně umírali na kurděje. Bezpočet jich zemřelo navzdory tomu, že netrpěli nedostatkem jídla. Portugalský dobyvatel Vasco da Gama ztratil téměř polovinu ze sta mužů následkem kurději na první plavbě kolem mysu Dobré naděje v roce 1490. Až v polovině sedmnáctého století objevil James Lind, britský námořní chirurg, že denní příděl citrusů, jako jsou limetky, citrony nebo pomeranče, udržují námořníky ve zdraví. Bohužel v dnešní době 20 – 30% populace má nedostatek vitaminu C. Tento vitamin se rozpouští ve vodě a nehromadí se v organismu, takže pro udržení potřebné hladiny v buňkách a krvi potřebujeme vitamin C neustále doplňovat v potravě. Bohužel děti konzumují minimální množství vitaminu C. Doporučené denní množství je pro dospělé muže 90 mg a pro ženy 75 mg. Přitom třetina populace přijímá méně než 60 mg.

Při dnešním přebytku potravin se zdá překvapivé, že mnoho lidí trpí nedostatkem vitaminu důležitého pro zdraví. Kurděje se sice již nevyskytují, ale dochází k epidemii srdečních chorob, hypertenze a rakoviny. Vitamin C v citrusech spolu s dalšími živinami přispívá k výraznému snížení výskytu chronických nemocí.

Čerpáno z knihy Superpotraviny, Steven G. Pratt, M. D. a Kathy Matthewsová

Brambory jsou mezi Evropany rozšířené poměrně krátkou dobu. I tak už si ale stihli vybudovat silnou základnu a stali se u nás velmi oblíbenými. Vařené brambory, bramborová kaše nebo zapečené brambory jsou v Čechách klasikou.

Brambory patří do stejné čeledi jako rajčata nebo třeba lilek. Brambory pocházejí z And a prvními lidmi, kteří je začali kultivovat, byli jihoameričtí indiáni před 7000 lety. V šestnáctém století se brambory dostaly z Ameriky do Evropy. Původně se však pěstovaly pouze jako okrasná rostlina. K výživě člověka a zvířat se začaly brambory užívat až na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Brambory se v současné době pěstují v mnoha zemích světa. Daří se jim i v méně příznivých klimatických a půdních podmínkách. Zajímavé je, že průměrný Čech zkonzumuje každoročně 70 kg brambor a výrobků z nich.

Co brambory obsahují? Hlavní výživovou složkou v bramborách jsou sacharidy. Ve 100 g brambor je 15 g sacharidů. Tyto sacharidy jsou pro naše tělo velmi dobře stravitelné. Část sacharidů obsažená v bramborách je ale nestravitelná a chová se v našem těle jako vláknina. Samotná vláknina je v bramborách obsažená také a nachází se těsně pod jejich slupkou. Vlákninu a část nestravitelných sacharidů působí blahodárně na naše střeva. Můžete tak úspěšně bojovat se zácpou a zrychlit své zažívání. Rozhodně se vyhýbejte zeleným bramborám, které obsahují solanin. Ten je toxický a projevuje se bolestmi hlavy, křečemi v břiše a silným průjmem. Z vysokého množství solaninu můžete přejít až do kómatu. V bramborách naopak nenajdete téměř žádné tuky. Je zde ale hodně aminokyselin, které jsou biologicky velice hodnotné. Brambory dále obsahují hodně vitaminu C, které ale klesá s dobou skladování. Nejlepší z hlediska množství vitaminu C jsou odrůdy rané. Vitamin C klesá také během tepelného zpracování. Nejšetrnější tak je příprava v páře a v mikrovlnce. Když už musíte brambory vařit, vkládejte je až do vroucí vody. Dobré je vařit brambory ve slupce. Jen je vždy předem řádně omyjte. Co ještě brambory obsahují? Jsou to vitaminy skupiny B. Pokud vám chybí draslík, vsaďte na brambory. Vykazují jedny z nejvyšších hodnot draslíku ze všech potravin. Brambory jsou vhodným jídlem po skončení sportovní aktivity, kdy tělo potřebuje zvýšené množství draslíku. Brambory dále obsahují hořčík a až 80% vody. Z tohoto důvodu mají brambory velice nízkou energetickou hodnotu. 100 g vařených brambor má pouze 70 kcal. Brambory jsou tedy vhodnou potravinou při snižování váhy.

Brokolicové placičky

Suroviny:

500 g brokolice

2 vejce

200 g krupice

Sůl

pepř

olej na smažení

Postup:

Brokolici uvaříme na páře, rozmačkáme, přidáme ostatní přísady a necháme alespoň jednu hodinu odstát. Zformujeme placičky a na oleji usmažíme.

Zapečená brokolice

Ingredience:

500 g těstovin

sůl

400 g brokolice

200 g uzeného masa

300 g žampiónů

olej

200 ml smetany

2-3 vejce

150 g plísňového sýra

Strouhanka

Postup:

Uvařené těstoviny promícháme s uvařenou a nahrubo nasekanou brokolicí, uvařeným uzeným masem nebo salámem a podušenými žampióny. Směs vložíme do pekáče vymazaného tukem a vysypaného strouhankou. Zalijeme smetanou s rozkvedlanými vejci a nastrouhaným sýrem. Zapečeme v troubě.

Brambory s brokolicí

Ingredience:

1 kg brambor

300 g brokolice

30 g másla

pepř

sůl

250 ml smetany

150 g šunky

50 g strouhaného sýra

Postup:

Brambory povaříme ve slupce, oloupeme a nakrájíme na plátky. Do máslem vymazané zapékací misky naklademe bramborové plátky, osolíme, zalijeme polovinou smetany smíchané se strouhaným sýrem. Položíme další vrstvu brambor a zalijeme zbytkem smetany. Omytou a na růžičky rozebranou brokolici spaříme (blanšírujeme) ve slané vodě a spolu se šunkou nakrájenou na proužky ji klademe na druhou vrstvu brambor. Gratinujeme asi 15 minut na grilu.

Kuřecí s brokolicí

Ingredience:

500 g vykostěných kuřecích stehen

500 g brokolice

1 cibule

2 lžíce oleje

2 lžíce hladké mouky

špetka kmínu

pepř

sůl

špetka sladké papriky

Postup:

Kuřecí maso nakrájíme na plátky a cibuli nakrájíme najemno. Na pánev přidáme olej a cibulku dozlatova orestujeme. Pak přidáme kuřecí maso, osolíme a okořeníme. Maso restujeme do zlatova, pak přiklopíme pokličkou, aby se začalo dusit.  Zaprášíme hladkou moukou, promícháme a zalijeme vařící vodou asi tak do výše masa. Dusíme cca 15 min.

Přidáme opranou, na růžičky rozebranou brokolici. Promícháme a dusíme ještě asi 5 minut.

Papriky jsou jednou z nejstarších plodin, které se začaly šlechtit na americkém kontinentu. Kolumbus papriky dovezl na evropskou půdu a následně také do Asie. Jelikož má paprika skvělou chuť, je krásně barevná a má výborné vlastnosti, zabydlela se u nás tak, že je pravidelně součástí našeho jídelníčku. Užíváme jak sladké papriky, tak i pálivé papričky k dochucení pokrmů.

Všechny odrůdy paprik obsahují kapsaicin. Liší se pouze v množství kapsaicinu a tím i ve své pálivosti. Čím více kapsaicinu paprička obsahuje, tím je pálivější. Nejpálivější bývají papričky Naga, které jsou 30x pálivější než tabasco. Kapsaicin má silné protimikrobiální a protiplísňové účinky. V trávicím traktu působí dezinfekčně, podporuje trávení a vylučování žaludečních šťáv. Pokud trpíte zánětem žaludku, pálivé papriky jsou pro vás to pravé.

Klasická zeleninová paprika s nízkým obsahem kapsaicinu obsahuje až 90% vody a má nízký obsah kyselin a sacharidů. Obsahuje velice málo energie a naopak je skvělou zásobárnou vlákniny. Pro nás má velký význam obsah vitaminů a minerálů. Z minerálních látek to je draslík, hořčík a fosfor. Tyto minerály podporují odolnost cévního systému. Dále v paprikách najdeme také měď, zinek a jód. Měď se zinkem se podílejí na syntéze bílkovin, podporují činnost svalů a také pomáhají správnému dýchání. Jód je zase dobrý na činnost štítné žlázy. Z vitaminů obsahuje paprika hodně vitaminů C, D a provitamin A.

Paprika California

Jedná se o nejoblíbenější papriky na našem trhu. Jsou k dostání v typických barvách: žlutá, oranžová, zelená, červená nebo žíhaná. Největšími dodavateli těchto paprik jsou Španělsko a Nizozemí. Dostanou se k nám ale i z Maroka, Egypta nebo Izraele.

Paprika Corno a kapie

Tyto papriky mají červenou, bílou nebo světle zelenou barvu a jsou převážně nepálivé. Dají se pěstovat i v našich podmínkách a to od července do října. V ostatních měsících se k nám musí dovážet z Řecka, Maďarska, Španělska a Maroka.

Paprika Naga

Další oblastí jsou pálivé papričky, mezi něž patří kayenské chilli papričky, papričky jalapeňo, habanero, tabasco, feferony a také naga. Ty se k nám dovážejí ze zámoří a z Maďarska. Některé se však vyprodukují i u nás.

Těstoviny s rajčaty

Suroviny:

250 g libovolných těstovin

Sůl

700 g masitých rajčat

200 g kuřecí šunky

350 g sterilované kukuřice

100 ml smetany

125 ml mléka

3 vejce

Pepř

Petrželka

50 g strouhaného parmazánu

2 lžíce strouhanky

30 g másla

Postup:

Těstoviny uvařte v osolení vodě, sceďte a nechte okapat.

Rajčata krátce spařte v horké vodě a oloupejte je. Pak je pokrájejte na silnější plátky. Šunku nakrájejte na kostičky a kukuřici nechte okapat.

Předehřejte troubu na 200 stupňů Celsia. Vymažte zapékací formu a postupně do ní navršte těstoviny, rajčata, šunku a kukuřici. Každou vrstvu osolte a opepřete. Jako poslední patří těstoviny.

Vejce rozšlehejte s mlékem a smetanou. Petrželku omyjte a natrhejte na kousky. Vmíchejte ji do vajec a nalijte do pekáčku. Parmazán smícháme se strouhankou a posypeme jí pokrm. Poklademe vločkami másla a zapékáme v troubě asi 35 minut.

Fazolky s rajčaty

Suroviny:

800 g zelených fazolek

400 g masitých rajčat

Olej

Česnek

Pepř

Sůl

Petrželka

Postup:

Fazolky umyjeme, nakrájíme na menší kousky a osmahneme na oleji. Přidáme spařená a oloupaná rajčata, která pokrájíme nadrobno. Osolíme, opepříme a přidáme utřený česnek. Dusíme do změknutí a část tekutiny necháme odpařit. Do hotového pokrmu nasypeme petrželku.

Plněná rajčata

Suroviny:

4 tvrdší masitá rajčata

4 vejce

Grilovací koření

Parmazán

4 listy hlávkového salátu

Postup:

Vršek rajčat skrojíme a malou lžičkou vydlabeme vnitřek. Rajče obrátíme a necháme vytéct všechnu tekutinu. Uvnitř rajčata vysypeme grilovacím kořením. Vejce rozšleháme a vlijeme do rajčat, znovu posypeme grilovacím kořením a nastrouhaným parmazánem. Takto připravená rajčata uspořádáme na talíři do kruhu a vložíme do mikrovlnné trouby na cca 5 minut. Podáváme na salátových listech.

Tofu na rajčatech

Suroviny:

1 kostka natural tofu

Olej

Sůl

Bazalka

4 větší rajčata

4 stroužky česneku

Postup:

Tofu nakrájíme na kostky a naložíme asi na 12 hodin do oleje se solí, česnekem a bazalkou.

Na pánvi rozpálíme olej, přidáme na plátky nakrájené 2 stroužky česneku a tofu a krátce orestujeme. Poté přidáme nakrájená rajčata, bazalku, sůl a restujeme do doby, než rajčata pustí trochu šťávy.

Lesní plody vaše tělo nadopují cennými látkami. Pokud už odmala milujete lesní jahody, maliny, ostružiny a borůvky, snažte se je v sezóně lesních plodů vychutnat i teď když už jste dospělí. Pokud nemáte možnost zajít si na lesní plody přímo ke zdroji do lesa, můžete je sehnat i na farmářských trzích nebo ve specializovaných obchodech.

Lesní plody přinášejí tělu spoustu vitaminů a minerálů, které jsou našemu tělu velice prospěšné. Například jahody a zvláště ty lesní obsahuje vysoké množství vitaminu C. V lidovém léčitelství se lesní jahody používají běžně.

Lesní jahody

Lesní jahody pomáhají svým složením při srdečních onemocněních, snižují vysoký krevní tlak, pomáhají při žaludečních vředech i při chudokrevnosti. Léčí ale také krevní a jaterní choroby. Pokud trpíte dnou, rozhodně sáhněte po jahodách. Kromě vitaminu C ještě v lesních jahodách najdete také vitamin E a vitaminy skupiny B. Odvar z jahod je výborný na potírání pleti, ale také na hemoroidy nebo ekzémy a hnisající rány. Chutný je i odvar z listů lesních jahod.

Borůvky

Borůvky jsou známé pro svůj protiprůjmový účinek. Takto působí jak čerstvé borůvky, tak i sušené. Hojně se využívají i borůvkové listy, které obsahují glukokininy a třísloviny. Odvar z listů borůvek se používá při cukrovce a při žaludečních problémech. Zevně se odvar používá při kožních onemocněních, jako je např. lupénka nebo ekzém. Plody borůvek obsahují taktéž třísloviny a navíc bioflavonoidy, provitamin A, karotenoidy, resveratrol, vitamin C, vitaminy skupiny B, ovocné cukry, hořčík, draslík, měď, mangan, chrom, zinek a železo. Borůvky jsou ceněné pro svůj účinek proti šerosleposti. Také zlepšují regeneraci sliznic, mají uklidňující účinek na nervový systém a celkově zvyšují imunitu. Působí preventivně proti infekcím a chrání před stařeckou demencí. Jsou vhodné pro ty, kteří se snaží shodit nějaké to kilo a zvyšují například i odolnost vůči radiaci.

Brusinky

Brusinky jsou rozšířené zejména v Evropě, ale také v Americe a Asii. Brusinky obsahují opravdu vysoké množství vitaminu C, A e E. Z minerálních látek je v nich obsažen hlavně fluor, vápník, železo, sodík, draslík, nikl, chroma a jód. Brusinky obsahují také kyselinu elagikovou, která ničí bakterie, které způsobují urologické nemoci. Proto jsem součástí tabletek na zánět močového měchýře. Brusinky mají totiž skvělý účinek v prevenci i léčbě močových cest, při zánětech ledvin a prostaty. Navíc jsou skvělým antioxidantem.