Secondhand
Pořádně se zanořit, dlouho pátrat a pak z koše s pocitem blaha vytáhnout kapitální úlovek. Tak to je secondhand. Obchody s obnošeným zbožím se pro vás možná stanou vášní, která už vám nedovolí je minout bez povšimnutí.
Tohle se vám nemůže stát, pokud chodíte nakupovat do secondhandů. Pravděpodobnost, že tam pořídíte oblečení nebo módní doplněk, ve kterém pak uvidíte svoji kolegyni v práci nebo jinou ženu na ulici, je mizivá.
Nejen kvůli tomu tam spousta žen i mužů chodí nakupovat. Secondhand je tak trochu vášeň, které docela snadno propadnete. Skutečnost, že jste našla krásnou, byť třeba obnošenou sukni, o níž víte, že ji neuvidíte na jiné ženě, vám nedovolí nevrátit se tam někdy příště.
Jak nakupovat v seconhandu
Když poprvé vejdete do secondhandu, nebuďte překvapeni záplavou věcí. Nestyďte se jen tak rozhlédnout, a teprve až se rozkoukáte, podívejte se na věci na ramínkách a v koších.
Heldejte barvu, kterou máte rádi. Některé obchody podle barev věci seřazují. Vybírejte i podle oblíbených vzorů a materiálů.
Internetové secondhandy vytlačují ty klasické. Nabízejí i vrácení peněz, když se vám věc nelíbí.
Nakupování v secondhandech má svá pravidla. Tak třeba – do obchodu byste rozhodně neměli jít s cílem něco konkrétního tam pořídit – třeba teď kabát na jaro. Zcela jistě tam zrovna vůbec žádný mít nebudou. Vy budete jen zbytečně naštvaní, že jste ho nesehnali. Navíc si v obchodě velmi pravděpodobně nekoupíte ani nic jiného. Zajímavé oblečení se vám při špatné náladě prostě vyhne. Opravdu to tak funguje! Když máte náladu na nic, věc, která by vám jindy na první pohled padla v secondhandu hned do oka, vás většinou v takový den vůbec nezaujme a vy ji jen minete. A to by byla škoda, hlavně pro vás.
Zlatým časům obchodů z druhé ruky odzvonilo. Na začátku devadesátých let, kdy byl problém sehnat něco pěkného na sebe, secondhandy využily mezery na trhu a staly se úspěšnými. „Koupit levisky, které tehdy stály dva tisíce, bylo pro mě jako studentku nereálné. Já je přesto měla. Sehnala jsem je nové v jednom sekáči za dvě stovky,“ vzpomíná Jana Seifertová.