Hvězdářský dalekohled
V posledních letech spousta firem a obchodů nabízí velké množství různých dalekohledů a také hvězdářské dalekohledy, které mohou být vítaným dárkem pro děti. Pro dítě není nic lepšího, než když se učí a poznává nově věci formou hry. Koneckonců pozorování Měsíce a hvězd může být zajímavým a poučným přínosem pro celou rodinu. Na začátku se porozhlédněte mezi menšími cenově dostupnými hvězdářskými dalekohledy. Jsou to čočkové dalekohledy s jednoduchou montáží na stativu. Pro zkušenější pozorovatele, kteří se již na obloze „orientují“ se doporučují větší zrcadlové dalekohledy. Ceny hvězdářských teleskopů se odvíjí od typu dalekohledu, průměru čočky, nebo montáže. Ovšem od renomované firmy může být i zdánlivě jednoduchý hvězdářský dalekohled pro někoho cenově nepřijatelný. Nejdůležitější částí dalekohledu je zvětšení. To platí i u dalekohledu hvězdářského. Zvláště tady je nutné si uvědomit, že pozorované objekty /Měsíc, hvězdy, planety/ jsou malé. Zvětšení je rozdíl mezi pozorováním prostým okem a pozorováním – v tomto případě – přes teleskop. Přičemž pozorování pouhým okem bereme jako zvětšení 1x.. Takže, pokud máte dalekohled se zvětšením 25x, budete teleskopem objekt pozorovat 25xzvětšen, než ho vidíte pouhým okem. Dalším parametrem je ohnisková vzdálenost. Všechny věci, které přes čočku zvětšují objekt, mají určitou ohniskovou vzdálenost. Tím je myšlena dráha, kterou urazí světlo od čočky do ohniska. Ohnisko se také může nazývat fokus. V ohnisku je ostrý obraz. U hvězdářského dalekohledu /teleskopu/ je ohnisková vzdálenost teleskopu a okuláru sloučené. Zjednodušeně řečeno: čím silnější lupa, tím je větší zvětšení a čím delší ohnisková vzdálenost objektivu tím je zvětšení dalekohledu větší. Ovšem u hvězdářského dalekohledu nemusí větší zvětšení znamenat vždy dobře. Při velkém zvětšení se většinou projeví optické vady, pozorovaný objekt ztmavne a hůře se zaostřuje. Nejdůležitější funkcí dalekohledu je objektiv, přesněji řečeno jeho průměr. Nachází se na vepředu na konci trubice a vstupujeme jí světlo do celé optiky. Dalším pojmem se kterým se setkáte je okulár. Je to soustava skládající se z jedno nebo více čoček obrácených k oku. Okulár snímá obraz, který vznikne v ohnisku objektivu a ještě jednou ho zvětšuje. U teleskopu zvětšení závisí na ohniskové vzdálenosti okuláru a na ohniskové vzdálenosti teleskopu. Čočka v dalekohledu má za úkol přesměrovávat dopadající světlo a to tak, aby po uražení ohniskové vzdálenosti vytvořilo v ohnisku ostrý obraz. U některých teleskopu se můžete setkat s tzv. zenitovým zrcátkem. U rovného teleskopu můžete díky zrcátku, které odklání světelný paprsek v pravém úhlu, zkorigovat pozici při pozorování a můžete se ze shora pohodlně dívat do okuláru.
Hvězdářské dalekohledy se dělí podle konstrukce na reflektory a refraktory. Objektiv u reflektor je tvořen dutým zrcadlem a plocha zrcadla je určující pro světelnost dalekohledu. U refraktoru je objektiv a okulár složen z jedné nebo více čoček. Mezi plusy u refraktoru patří to, že obraz má více kontrastů a celkově jeho optický systém je stabilnější. Předností reflektorů je jejich nižší pořizovací cena, ale vyžadují opatrnější zacházení, protože otřesy mohou poškodit a pozměnit správnou polohu optických částí.